SlovoSlovo syn dí tuto v jediném a výlučném smyslu; Tudy nemůže se slovo to jinak bráti, leč ve smyslu vůbec užívaném; Aneb v obšírnějším smyslu; Ač lidé nebyli s-u oněch slov došli; S. utajený; Mluví k učed- níkům v těsnějším a užším s-lu; I my se s-u slov těch nyní jestě pracně dobíráme; Což ovšem na týž s. vychází; S. tento nej- běžnější a nejbližší jest; To jest hlavitý s. obou podobenství oněch; Ve strohém s-u; S. ten samoplynně vyniká hned při prvním čtení slov; Dalejší slova prostrannější a všeobecný s. řinou; Tomu s-u přírodnému a samým sebou zřejmému nepovolujíce ně- kteří vykladači na různá bezcestí zašli; S. ten nedopadá ani k významu analogie slova řeckého ani ku spojitosti místa našeho; Čteni, co zde přicházejí, na týž s. vedou; Leč rozdíl do s-u není zhola žádný. Sš. I. 19., 37., 40., 4L, 48., 52., 60., 69., 70., 74., 79., 82., 83., II., 21., 51., 60., 66., 69., 113., 114., 156., 171., 187., J. 15., 226., 246., 252., 256., 266., 280., 300., 304., 308., Sk. 24., 40., 4L, 70., 103., 127., 130., 160., 161., 182., 191., L. 21., 108., 125., 202., 138., 142., 145., 146., Mr. 21., 34., 50; I. 124., 130., 149. (Hý.). Co učitelé v jednom a jednostejném smyslu často, světle, ustavičně a trvanlivě drželi, psali, učili, tvrdili a zastávali, toho jistý a ne- pochybný důvod se béře. Štr. Modlitba ta: Otče náš ... v krátkých slovách viece za- vierá s-u neb pravdy, než která jiná tak krátká neb delšie; Ač toto sv. čtenie má mnoho s-óv velikých, avšak móž kusy třmi zavřieno býti; Jiných s-óv duchovních jest mnoho v tomto čtenie; Divně táhnú s. písma sv. k svým rozumuom. Hus I. 312., II. 328., 387., III. 308. — Konstrukce (vazba) po s-u (ad intellectum, xatä ovveóiv). Sš. J. 199. O vazbě dle smyslu budiž poznamenáno: a) jména hromadná pojí stará čeština pravi- delně s výrokem v plur. Obec volili si úřed- níky. Let. Chasa naše běhati začnou. Kom. Vidouce to lid, táhli na nepřátely. Každý podlé svého jednali. — b) Výrok váze se druhdy k podmětu ne dle rodu gramma- tického, nýbrž dle rodu přirozeného. Vojsko se rozjeli na svá obyvadla. Let. Města se branili. Let. Znamenitější osoby z Peršanů k tomu byli vystrojeni. Let. Knížata nám psali. Vz Shoda a více v Mtc. 1870. seš. III. str. 121.— 122. (Brt.). — S., moc smyslící, rozum, dovtip, soudnost, vtip, der Verstand, die Vernunft, der Sinn. Kat. 504., 1514., 1583. Rozumu a s-lu chytrého, hlubokého, by- strého, zdravého; nebyti při zdravém s-lu; z rozumu, ze s-lu někoho vyraziti (zbláz- niti); s-lu zbaviti, s-lu zbavený, pominulý s-lem; tupý na s-lu, na s-ech; beze s-lu (blá- zen) ; pominutí smyslem; ku předešlému s-lu se zase navrátili (k rozumu opět přijíti). V. Smyslem to skladše = důvtipně, chytře to umluvivše. Kat. 2528. Z smysla vzatý = smyslu, rozumu zbavený. Kat. 283., 1526. Zdrávu i při s-le ji nalezechu. Pass. 737. Tak v srdečnú radosť vstúpi, až jako z s-la vystúpi. Výb. II. 7. 24. Chci psáti podlé mého malého smysla. O. z D. Onen smy- slem a snažností zíště a druhý nedomyslem a leností ztratí. O. z D. Pokudž s. lidský pochopiti může. Br. Co ze mne chceš s-ly vláčiti (soukati. Když někdo na něco na- vádí, čemu zdravý rozum odpírá. Vz Pře- mlouvání). Č. Samým s-lem k nabytí zku- šení vedenu býti. Kram. Nebyli dobře při s-lech. Bern. Pominouti se s-lem. V. Po- zbytí s-lů; s-lu pozbyti, z s-la vystoupiti. Us. Jest obražen na s-lech. Boč. Někteří se s-lu pomíjeli, Krab., Nz., se smyslem. Biancof. Leknutím smyslem se pominouti. Ml. Potracení s-lu, vystoupení ze s-lu. Us. Té dlouhé řeči krátký s. jest; On k tomu nemá s-u; S. nocí obestřený; Čilý s.; S-u pozbyti. Dch. S. umělecký. Nz. Dosti let má ale s-u málo. Ctib. Hd. Při dobrém s-u nebyti. Smil v. 68. S. svój při sobě jmějte. Dal. 174. S-a u mále míti. Alx. Kam ste svój s. dali ubožátka? Št. Kn. š. 149. Vše- cken s. na něco vzkládati. Kat. 2443. S. člověčí svieti sě v jeho tváři. Bibl. Vedlé svého s-u. Měl tehdy léta a s. dobrý. Půh. I. 385. Vrtiž se, kam chceš, vždyť jest na- plniti, cos Bohu s dobrým s-lem dobrého, jež móžeš naplniti, slíbila, ač chceš býti spasena; Kam sú s. děli? peci by nesměli obořiti súsědu a pak chrám chtějí bez viny bořiti Bohu!; Tehdy otevřel jim s., aby rozuměli písmu (Luk. 24.); Na to slovo die mistr hlubokých smyslóv, že tu zjevně se ukazuje, že Bóh nenásleduje kněžského súdu; Živému jest řečeno: Což móž ruka tvá, to dělaj, nebo potom diela, ani s-a k dielu, ani času nebude. Hus I. 269., 329., II. 144., 159., III. 147. (Tč.). Bůh mu s. smátl. Pk. V srdci múdrého přebývá s. (sapientia); V tváři múdrého svieti sě smysl (sapien- tia). BO. Nebožátka velmi hloupá, méně s-lu mající, nežli plzeňský Halama. Prov. Jg. Zlá moudrost svědčí, až Bůh s-ly zmate. Č. — S., přítomnost ducha, das Bewusst- sein, die Geistesgegenwart. Kat. 953. Po- minouti se smyslem, smysla. S. ztratiti. S-lů zbavený. Us. — S., nástroj duše, jehož po- mocí cítí, vidí, slyší, čenichá i chutná, der Sinn, sensus. S-vé tělesní: vidění, slyšení, vonění, koštování, dotknutí, V.; vidění, dotčení, slyšení, povonění, okušení. Br. Pět jest s-lů ve člověku: zrak, sluch, okušenie, povoněnie a dotknutie. Hus. Zrak, sluch, čich, chuť, hmat, Mat. Ben. Zrak, sluch, čich (vonění), košt (okus), tknutí. Kom. Hmat (sídlo hlavně v prstou, dlani a rtech), čich (sídlo v nose), chuť (sídlo v ústech, zvl. na jazyku), sluch (sídlo v uších), zrak (sídlo v očích). Pž. S. zevnitřní (vněšný), vnitřní, Marek, obecný, Krok, pospolitý. Orb. p. Všecka myšlení svá i vnitřní s-ly k něčemu oddati; tupé s-ly míti. V. Vnitřní s-lové (citové) dáni jsou tři, kteříž v mozku sídlo mají. Kom. Člověk úplných s-ů. Dch. S. okoušecí. Nz. Věcmi vidomými rozumí to, co pod s-y naše podpadá; S. tělesný, pleť- ský, zemský, věcí nebeských neschopný; Nevěra nevidí, leč co pod holé s-y padá. Sš. II. 199., J. 52., 118. Skrze pět čichóv neb pět tělestných s-óv, jako skrze nějaká okna, hřiechóm vchodiště v duši jest; K bla- hoslavenstvie máme táhnouti všemi s-y. Hus I. 114., II. 328. S-vé míjejí. Ler. Padati do s-lů, Bern., pod s-ly. Jg. S. tělesný (ze- vnitřní) a duchovní (vnitřní). Har. S. hu- dební; s-lu, s-lům něco představiti; nasky- tovati se s-lům. Nz. Vz S. N. — S., cit, náklonnost, srdce, vůle. V., Kat, 259. Zlý s. míti. Výb. II. 8. 3. On v svém s-lu stoje. Ep. Pog. 29. Zavázavši na svém s-u jiného vzíti nežli Vlacha. Břez. 232. Na svůj s. jiného naraziti, napraviti. Dal. Protiviti se s-em i úmyslem. Koule. Jednostejným s-lem a láskou nadšení. Br. Přijíti ku prvnějším smyslům. V. Někomu přes s. přejíti, se pře- vézti. Na Slov.
