VysouváníVysouvání, n. V. samohlásek jest vy- strkování samohlásek ku podstatě slov pa- třících. V násloví vysutou samohlásku jmenujeme sesuvkou (sesouvání), ve slovo- středí výsuvkou (vlastní vysouvání) a na konci slova odsuvkou (odsouvání). Ht., Kt. — Samohláska a se 1. sesula: Háta, Lexa, merunka z: Agatha, Alexius, ama- rina. — 2. Vysula se: počla, začla m.: po- čala, začala. — Samohláska e: 1. sesula se: že m. strč. ež, biskup z episcopus. — 2. Vy- souvá se v 1. a 2. sklonění mnohých podst. jmen muž. rodu a v 3. sklonění podst. jmen žen. rodu, když k nim samohláskový pří- růstek přistoupí: orel — orla, oves — ovsa, pes — psa, lež — lži, lesť — lsti, česť — cti. — 3. Odsouvá se: a) u podstat. jmen rodu žen. měkkého zakončení: hráze — hráz, tvrze — tvrz, stráně — stráň, pláně — pláň, stráže — stráž, klece — klec, stáje — stáj atd. Mnohých posud v písemné řeči s ne- odsutým e se užívá. Us. — b) V 1. os. pl., řídčeji v. 3. os. sing.: půjdeme — půjdem, milujeme — milujem, může — můž. — c) U zájmen s předložkami: nače — nač (m. na co), oce — oč, zače — zač, důrazně: načež, začež, očež, pročež. — d) Ve srovna- vateli příslovcí: méně — méň (míň), šíře — šíř, dříve — dřív. — e) U příslovcí: kam, tam, sem, tak, kde dříve o skleslo v e: semo — seme — sem, tamo — tame — tam. — Samohláska i: 1. sesula se ve slovech: imám — mám, ihrám — hrám, iz — z; po- dnes však: imeno — jméno, idu — jdu. — 2. Vysouvá se: a) v imperat. pl.: tvořte m. tvořite, mluvte m. mluvite; b) ve slovech: veliký — velký, písati — psáti. — 3. Od- souvá se: a) u podstatných měkkého zakon- čení, tesť, hosť m. testi, hosti; loď, choť, masť, noc, moc. — b) V imperat. sing.: vedi — veď, mluvi — mluv, honi — hoň. S důrazným ž vystupuje i opět na světlo: budiž, vediž. — c) V přechodníku rodu žen. praes.: vedouci — vedouc, mluvíci — mlu- víc. — Samohláska o 1. sesula se: oradlo — rádlo, orole — role, orolník — rolník, rýže m. oryza. — 2. Vysouvá se u sloves: cho- těti — chtěti — chtíti, obědovati — oběd- vati, bychom — bychme. — 3. Odsouvá se, vz: samohláska e se odsouvá, 3, e. — Samo- hláska y 1. vysouvá se: lyžice — lžíce, py- tati — ptáti, násyp — gt. náspu, sypati — spáti, dosyti — dosti. — Odsouvá se: opěty — opět, obaky — obak, paky — pak. — Samo- hláska ě se vysouvá: buděme — buďme, ne- sete — neste, vyněte — vyňte. — Samo- hláska u se vysouvá: cihla z tegula, mnich ze středoněm. munich z řec. /tova/d. -, kmín z cuminum, zejtra z za jutra. — Kz. — V. souhlásek jest odsouvání souhlásek z pro- středku slov za příčinou libozvučnosti nebo z příčiny té, že skupeniny jejich mluvidlu českých úst oblíbeny nejsou. Z neoblíbených skupenin souhlásek vysouvá čeština nejča- stěji prvou souhlásku, zřídka druhou, z více- údých skupenin obyčejně druhou. Toto v. v několika případech s jakousi pravidelnosti a důsledností vystupuje. Proměně této pod- léhají zvláště následující skupeniny: dl, dm, dn, ds; štbl, stkl, stl, skt; ks, bn, pn, pt, vn, vt. Vz tyto skupeniny: Dl, Dm atd. Ht., Gb., Kt., Kz. — 1. d: dadm — dám, vídm — vím, jídm — jím, jedl — jel, šedl — šel, prázdný — prázný. — 2. t: stláma — sláma, stloup — sloup. — 3. b: hybnouti — hy- nouti, hbnouti — hnouti. — 4. p: uspnouti — usnouti, sepn — sen, přilpnouti — přilnouti, lpnouti — lnouti, topnouti — tonouti, kap- nouti — kanouti, oslepnouti — oslnouti; neť m. nepť, lat. neptis — 5. v před infinit. koncovkou -ti a když jest náslovné po před- ložce -ob (Gb. ): živti — žíti, šivti — šíti, kyvnouti — kynouti, obvojek — obojek, obvěť — oběť, obvaliti — obaliti, obvrátiti — obrátiti, obvěsiti — oběsiti, obvlaka — oblaka. Kz. — 6. k, h: sekno (sekati) — seno; přilhnu — přilnu. — Vz D, T, V, Z, H, K, P, B, S, J, L, R, N; Mus. 1867. str. 267; a S. N. VIII. str. 655., Jir. Nkr. 11., 19., Bž. 15., 44. —48., 33. —35., Vm. 38., Mkl. aL. 198., 296. —302., Mtc. 178. 6., Odsou- vání, Sesouvání.
