ZápisníkZápisník, a, m., zápisnice, e, f. = který n. která má na něco zápis, na koho zápis v knihách jest, zní, dem o. der etwas ver- ve dsky. Kn. rož. 104. Neměl-li jest pokání pravého. Dal. H.31. Byl by toho neproměnil. Alx. V. 2220. Vz více příkladů v Listech filol. X. 248.—249. — d) Ve slovesných tva- rech perifrastických významu trpného. Strč. Jsem nechválen . . . novoč.: nejsem chválen. Otec ot ižádného jest neučiněn. ŽKlem. 135. a. Že j' nepřikázano nám. Št. Uč. 60. a. Běda mně, ež jsem inhed neutracena. Pass. 115. Vedlé toho: Nebude proměněno. Alx. V. 2399., Alx. H. 3. b. Cf. Ne (Slov. II. 99. b.) c) Strč. Jsem nehoden ... nč.: nejsem hoden. Jenž toho bieše nehoden. Alx. V. 1783. Z novoč. může býti: jsem nehoden. — f) Strč. Ne zákon jest . . . novoč.: není zákon (= zákon brání). Krev jeho (Ježíšova) za tyto peniezě prodána . . . nezákon jich jest ijednomu jmieti. Hrad. 88. a. — g) Ve vě- tách bezpodmětných. Stč. Jest nelzě, jest ne- viděti, slušie nedóvěřiti . . . nvč.: není lze, není viděti, nesluší důvěřiti. Nelzě by tam hnúti zrakem. Ap. Š. 33. Toho je nám nelze. Št. N. 133. By jich bylo nevídati. Alx. B. 2. Bieše neznati trávy. Alx. V. 1725. — Vedlé toho: Čbánu lze mluviti nebieše. Hrad. 130. B. Nebude viděti Čecha. Alx. B. 2. a. Vz více příkladů v List. X. 250. — h) Ve výrazech, kde infinitiv pojí se s finitním tva- rem sloves modalních: chtieti, jmieti, ráčiti. Strč. Chci chud nebýti, nvč. nechci chud býti. Mnohý chce chud nebýti. Št. N. 194. Rač se toho nedáliti. NRada 105. Rač nám nejměti za chlúbu. Kat. 6. Vz více v List. X. 250. — i) Ve výrazech, kde ve tvaru finitním je slo- veso znamenající mnění, znamenání, stihnutí a na něm visí infinitiv n. věta. Nemně, že by směl brániti (mně, že by nesměl brániti). Dal. Jir. 28. Neklana s koně nikdy nekláti vidiechu. Dal. Jir. 17. — k) Když zápor se týká pojmů několika vyslovených souřadně, bývá ne někdy jenom při prvém z nich. Na ten čas bez města budieše, by sě byli lépe nedomněli a s králem příméřie vzěli. Alx. V. 1633. Hospodář svým sluhám ukruten nebuď i své ženě. Št. N. 123. (Lišty fil. X. 250.) — Pozn. 2. Ve staré češtině často bývá způsob I. (samotno ne), kde zvyk novočeský žádá způsobu III. (ne-, a při tom ni- nebo jiný výraz pro zápor kvantitativní). Strč. Vše nebylo ztraceno = nč. nic nebylo ztra- ceno. Strč. I kúska chleba mu nepodali = nč. ani kouska chleba mu nepodali. V češtině pozdější a nové, a podobné v jazycích slo- vanských jiných, vyslovuje se zápor způso- bem III. zpravidla a skoro vždycky tenkráte, když vedlé záporného slovesa jest podmě- tem nebo členem některým rozvíjecím výraz významu kvantitativního nebo jinými slovy: když vedlé slovesa s ne- jest u podmětě, předmětě (doplňku), přívlastku nebo v pří- slovečném určení výraz, jenž má význam kvantitativní na př. slovo každý, všechen, jeden (aliqnis), kdo (koli), co (koli), kdy (koli) atd. V jazyce staročeském bývá v těchto případech často zápor vysloven způsobem I. Všecko písmo nenie k jinému než . . . Št. Uč. 59. a. (Novoč.: Nic ve všem písmě není k jinému . . .). My všichni nebudemy ť přieti (novoč.: Nikdo z nás nebude přáti). Hrad. 86. b. Jeden člověk živ neosta (novč.: ni- jeden). Alx. V. 500. Netbajě všeho obluda (novoč : žádného, nižádného). Alx. H. 9. 29. Řeč šeredná všem neslušie (= nikomu ne- sluší). Št. Uč. 56. a. I jednoho neživichu. Dal. Jir. 12. Ve všech zemiech tajno nenie, že ... NRada 40. Často se to stává, že kdyžto namáhá hlava, ve všech údiech statka nenie (novoč.: v žádném údě). Dal. C. 17. Jiež (zrady) nelzě zbýti kady (novoč.: nikady, nijakým způsobem). Alx. BM. 2. b. Kdyby slunce ztratilo krásu, ovšem by měsíc krásen nebyl (= nijak by krásen nebyl. Vz Ovšem v dodatcích). Vz více příkladů v Listech filol. X. 251.— 253. — Sem patří dále pří- klady, kde pro zvýšení a sesílení záporu po- loženo jest strč. vytýkavé i, začež v češtině novější a nové z pravidla jest záporné ni, ani; čeština stará mívá tu tedy způsob 1. I jeden rnúdrý neraď sě s cizími (= ani jeden rnúdrý). Dal Jir 4. Z pekla nenie vykúpenie i jednomu. Št. Uč. 146. b. Aby mu i krópě vody nepodali. Krist. 77. b. Vz více příkladů v Listech X. 253. Cf. Ani, I. Několik příkladů z vlastních sbírek: Jako za nic neváže toho přikázanie, i listóv ne- chtěl čísti. Št. Kteréžby (nesvornosti) obec- nému dobrému nyní i budoucně nepřekážely. Zř. F. I. A. X. Jsem za ni rukojmí na mnoho místech, ješto i dnes odvazen nejsem. Půh. I. 154. Zastojí za ny, aby i jeden z nás ne- zahynul. Z 14. stol. (Č. dod.). A i jednoho slovce neotpovědieše; Nemohl by nade mnú i jedné moci jmieti. Hr. rk. 235., 249. Nelzě i jednomu ničiež čsti zbaviti přísahami. Kn. rožm. Bóh jest kakás upřiemnosť a nelzě se jí i jednomu obinúti (vymknouti). Št. Zavede tě pán i krále, kteréhož ustavíš nad sebú, v lid, jehož neznáš ty i otcové tvoji. Hus I. 56. — Zbylé archaismy. V záporu tuto (v 2. pozn.) ukázaném jeví se odchylka od obecného zvyku slovanského nejpatrnější. V jazyce nynějším ve všech příkladech uve- dených žádali bychom vedlé ne-ještě negace kvantitavní a podobně v jazycích slovanských jiných. Strč. Vše nebylo ztraceno, ve všech zemiech nenie tajno atd. jenom s jiným vět- ným přízvukem a jiným významem mohlo by býti i větou novočeskou, totiž: vš? n?- bylo ztraceno (ale jen něco), ve všech zemích tajno není (jen v některých); s přízvukem a významem obyčejným nejsou ty věty v ja- zyce nynějším možny. Jenom několik ar- chaismů zachovalo se ve způsobu starém. Především jsou to věty se slovesem nechati. Sloveso toto je vlastně ne-chajati. non cu- rare, tedy záporným. Mělo by se tedy říkati nechám ničeho, ale říká se: nechám všeho, poněvadž se zapomnělo, že nechati je zá- porné, ano bráno za kladné. Taktéž je to u: nenáviděti všech (Ž. wit. 5. 7.), které kladným býti se zdálo, poněvadž náviděti zřídka se vyskýtalo. Jiné zbytky: Věčně se nevrátím (m.: nikdy na věky); Celé léto nepršelo (nikdy v celém létě). Vz Listy X. 254. — II. Způsob druhý: zápor děje se slovcem ni samotným (bez ne). Způsob tento vyskýtá se: a) při výrazech jednotlivých mimo větu: nikto, ničso (nic), nikdy, nikde, nijeden, nižádný, nijak, nijaký, nikako, nikterý atd. — b) Při popírání věty předcházející tázací nebo jisticí. Strb. byšę li dobr?jši ? ni! . . . oni glagolaachą: ni! Mkl. Lex. a Synt. 185. V češtině pouhé ni v tomto případě nebývá, ale bývá tu sesílené ni-koli(v). Je ta práce hotova? nikoliv! Us. Zápor ten jest kvanti- tativní. Vz Začátek článku. — c) V záporné větě. Nic mi jest známo. Alx. V. 1163. — Pozn. 1. Ve staré češtině slovce ni mívá jiné místo nežli v češtině nové Zejména to bývá v těch případech, kde se jím popírá pojem vy- jádřený výrazem předložkovým: proti klad- nému v čem jest záporné staroč. ni-v-čem, s opakováním předložky v-ni-v-čem, novoč. v ničem atd. Vnivčem na světě. Št. Ř. 115. b. Vnivčem. Pam. 294. Vnivecz. Št. Uč. 43. b. Dosud udrželo se v jazyce spisovném v-ni-več. Kroupy osení vniveč obrátily. Kram. Vz více v Listech X. 255. — Pozn. 2. Ve staré češtině často bývá způsob II. (samotno ni), kde zvyk novočeský žádá způsobu III. (ni- a při tom i ne). Nic mi jest známo. Alx. V. 1163. Nikte jeho oblúditi moci bude. Pass. 10. Ni jeden byl. LMar. 10. Nic pro- spěje nepřietel. Ž. Klem. 71. a. Kdež nic protivného bude trpěti. Alb. 82. a. Nikakž jeho s kříže snieti možiechu. Pass. 15. S tiem ani pokrmu beřte. Št. N. 56. Každá nečistota aniž buď jmenována mezi vámi (nč.: žádná n. ani jmenována nebuď). Hug. 26. — Když členové souřadní se popírají opakovaným ni- ni, bývá vedlé toho v češtině nové ještě ne- gace kvalitativní, v češtině staré pak pra- videlně nebývá. Ani vazba ani smrť mohly změniti mysl jeho. Mudr. (1475). Ani toho jistím, ani odmlúvám (novoč. ani nejistím ani neodmlouvám). Št. N. 108. O nížto (ra- dosti) ani čtla ani slýchala. Kat. 60. Neb jest ani opraveno ani mnú vydáno. Vš (1515). Vz více příkladů v Listech X. 256. a cf. Ani. — Strč. Hledáš ni{z) nalezneš t. j. pří- sudek jest dvojitý a člen jeho jeden, nejča- stěji první, jest kladný. V tomto případě způsob starý zůstává, záporné slovce vy- skýtá se tu však ve formě ustálené a-ni-ž; vyvinulť se časem rozdíl u významu, že jest aniž = neque, ani = ne quidem. Hledáš jeho niž nalezneš. Hrad. 32. d. Když ty řeči vzvědě, ni sě s kým potáza, inhed rozkáza. Alx. V. 416. Volali jsú, ní byl, kdo by spasena (sic) je učinil. Ž. wit. 17. 42. Tak i v době pozdější. Varuj se smiechu ani při- jímaj řeč všetečnú. Písecký 1512. A tak vy- slovily by se tytéž věty i. novočesky: Oči slze prolévejte, aniž plakati přestávejte. — Nejedl ni pil, nejmě dcery ni syna, oko je nevídalo ani ucho slýchalo atd. t. j. ze členů souřadných prvý popírá se slovcem ne, ostatní pak samým ni a tedy způsobem II.; v češtině nové je tu buď týž způsob (s ani, aniž), nebo způsob III. (ani-ne). Jenž na se nepomnie ani tbá milosti božie (novoč. aniž dbá, nebo: ani nedbá). Jid. 119. Ten se nehněvá a ni družce k tomu (hněvu) přivede (nč. aniž přivede, ani nepřivede). Alb. II. b. Ptáci nesejí ani žnou. Br. 17. a. — Staroč. Člověk dětí ni domu zpoměne t. j. jsou dva členové souřadní, druhý z nich má při sobě ni a sloveso kladné, tedy způsob II.; člen prvý výrazem zvláštním popřen není a zá- pornosť vztahuje se i na něj jenom smyslem. V češtině nové je za to způsob III. anebo I. spolu s III. (Člověk) dětí ni domu spo- mene (novoč. nezpomene ani dětí ani domu, nezpomene dětí ani domu). Alx. V. 597. Sobě ni nám odpočine. Alx. H. 10. 8. Na hřiech ani hanbu tbaje. NRada. 1129. Vz více pří- kladů v Listech X. 256.—257. — Strč. nie, psáno nye, kteréžto jako ňe nebo ně neb nie čísti lze. Nie jest slovce záporné a zna- menalo zápor vlastně kvantitativní. A také protiv tomu nemluví kostel, nye má za to, že Josef pěstún také jest panenské čistoty byl. Št. Uč. 42. a. Třetí má zpověď býti jen proto, by Buoh odpustil. Nye aby kněz odpustil boží mocí ty hřiechy. lb. 153. b. Vz více v Listech X. 257.—259. — III. Způ- sob třetí. Zápor děje se slovci ne a ni pospolu. 1. Způsobem tímto popírá se quale (skrze ne) i quantum (skrze ni). — 2. Způ- sobem tímto mnohdy nejen se popírá, ale nad to klade se i opak (skrze ne). Neradím nikomu zavazovati se sliby. Zde není vý- znam jen záporný (neradím = zdržuji se rady), nýbrž i opakokladný (= radím, aby se nikdo sliby nezavazoval). Zápory ne a ni se ruší, když se obsáhají. Na př. ve vý- razech jednotlivých mimo větu: nenic = něco, nijeden nekatolík = vesměs katolíci. Ve větě pomocí přízvuku větného, když ku př. proti výroku Nikdo tu nebyl s důrazem zvláštním na ne namítne se: Nikdo tu n?byl? Z pra- vidla však zápory ne a ni se neruší, po- něvadž se neobsáhají jsouce disparatními, ježto prvým popírá se kvalita, druhým kvan- tita. — Způsob tento vyskýtá se a) při vý- razech jednotlivých a mimo větu: nenic, kdež ne a ni se ruší. — b) V záporné větě a to z pravidla nebo často v češtině nové i staré a ve slovanštině veškeré tam, kde vedlé záporného slovesa jest u podmětě nebo v některém členu rozvíjecím (v předmětě, doplňku, přívlastku, přívlastkovém určení) výraz významu kvantitativního; způsob I. a II. bývá tu mnohdy ovšem také, zvláště v jazyce starém, ale většinou bývá zde způsob III. To je nikdy neslýcháno. Pass. 51. Netbaj nice na to. Jid. 109. Nižádný úraz nenie nalezen na něm. Prov. 117. b. Aby ho nikterý nepřietel nikda nejímal. Pass mus. 357. Z ničehéhož sem tebe nikdy nevinil. Trist. 22. Vz Listy X. 259. —261. — Zápor se sesiluje. a) Sesílen jest zápor ve způsobu III. proti 1. a II., v: nikto nevie proti člověk nevie a nikto vie. — b) Především opako- váním, násobením a stupňováním záporných výrazů. Ne a ne! nechtěl a nechtěl! nic a nic! nikde nic! pranikdo, zhola nikdo, zhola nic, naprosto nic, pranic a p. — c) Jiný způsob sesilování v tom záleží, že z celku, který má býti popřen, vyjme se nějaký dílec ceny minimalní a ten se popírá. Dílec ten vytkne se, zvláště přízvukem větným a často též vytýkavým i. Jest to dílec z celku který- koliv a minimalní, popřením pak jeho t. j. popřením dílce, jímž rozuměti se může dílec kterýkoliv a všeliký, popírá se do minima i celek. Výraz takový ve kterémkoli členu věty býti může. Ze sta jeden se nevrátil. Alx. V. 542. (Hlavní přízvuk má j?den; jiné bylo by: ze sta jeden se nevrátil = 1% bylo jak. Zaplaň ohňů mocně zář. Msn. Or. 158. Oko jeho radostně z-lo. Šbr., Čch. Dg. 612. Pochodně dle přaní panovnice v domě za- planuly. Msn. Or. 94. — kdy jak. Tou chvílí zaplanul chrámu krov ve klikatých blesků záři siné. Čch. Mch. 76.
