LitovatiLitovati. Cf. List. fil. III. 226. — abs. Keďs mala (měla) 1., malas nevandrovať. Sš. P. 140. — co. Ty to budeš 1. Zpěv. I. 198. Obyč.genit. — čeho: svého přenáhlení. Us. Pdl. Šla dušička plakající a svých hříchů litující; Ja plaču, lituju věnka zeleného, že sem ho pozbyla pre tebe samého; Nemam jo žadného, co mne lutuje. Sš. P. 25., 381., 465. Nelitujte střel. BO. L. svých předků. Kom. Lab. 51. Slibujem všickni toho L (mstíti) společně. 1502. Cf. Pal. Rdh. 1.181., Brt. S. 3. vyd. 190. — čeho jak. Svých hříchů dokonale, upřímně 1. Mž. 21. — čeho jak. Od něhož (krokodíla) přísloví vzešlo, když falešný člověk druhého na bílo lituje a pláče: krokodilovým pláčem pláče. Po- ličan. — že. L. jest, že ... . Dch. — se komu. L-val se brat bratovi. Sš.
