Prorok
Prorok, a, m., strsl. ?r?r?k?, Mkl. B. 24., 26., pro-říkati od kořene rek (řku); tedy p. = předpovědník, hadač, věštec, der Prophet, Seher, Weissager, Wahrsager. V. Vz více v S. N. P. = kdo budoucí věci předpovídá. Kom. P. falešný, V., p. křivý, ZN.; p. po- časí. D. Lže — nebo lichoprorok. Us. Hý. P. vroucí duchem svatým; p. starozákonný, Mojžíšem předpověděný, Mojžíšovi rovný, ano nad něho vyvýšený; P-ci jsou, kdož z nadšení ducha svatého mluví a věci skryté oznamují, buďtež věci ty budoucí, buďtež tajemství víry, buďtež vniterná lidská my- šlení, buďtež jiné tajnosti; P-ci vnukem ducha sv. předpovídali. Sš. Zj. 344.. 61., J. 105., Sk. 138., 237. (Hý.). Zamyká to, jako by tam měl proroky (pán Bůh ví co). Us. u Ry- chnova. Msk. S prorokem do louže (když kdo zle prorokuje). Prov. Napadl ho duch Saule proroka (hněv, zlobivosť). Ros. Žádný p. není vzácen ve vlasti své. Č., ZN. Proro- kovali proroci, že bude tma v noci a po dešti bláto. Č., Pk. Co neseš ? Proroky (oby- čejně znamená to podsvinčata). Us. u Litom. Dř.