1. Roveň
1. Roveň, vné, f., rovina, die Ebene. Kat. 2764., Br. Na jedné krásné rovni vojensky se položil. Pass. 824. Cesta jde po rovni. Na Ostrav. Tč. Srny a jelenové v rovni a v blatinách nerádi ostávají. Hus. II. 28. Na velikých rovněch pastviště jich. BO. Za Opavú na rovni, vytočil se na koni. Sš. P. 85. R. mezi dvěma rohy (údolí). V. Po rovni choditi. Br. Na rovni se valně položichu; zde potka s chluma v rovniu. Rkk. Proč na rovně klesáš V Jel. —- Rovně, ě, roven, vně, m. a f. = rovný, rovná někomu, seines Gleichen. Strsl. rav?n?, příp. -?. Mkl. B. 55., 59. Činil se ve všem Bohu rovně. St. skl. Vrána vedlé vrány sedá, jeden druhému ro- veň hledá. Prov. Roveň nám se býti praví. Sych. V bohatství jest mu roveň. V. Jemuž na světě rovně není. St. skl. Nebo jí nero- veň bieše. Dal. Kto je pyšného srdce, ani by chtěl rovně mieti; Každý hledaj, aby pojal rovni svú (k manželstvu); Rovniem svým protiví sě i vyšším sebe. St. N. 120., 45., 159. Měščenín neb sedlák můž prodati své rovni a vložiti. Tov. 67. Tak veliký kolec bieše, že mu v zemi rovnie nebieše. Dal. Ty si mi nie roveň. Mt. S. A já tobě na statku nésu roveň, na poctivosť sem ti rovná. Sš. P. 212. Krávy, že jim nebylo ro- veň. Us. u Chocerad. Vk. Jemu v celé kra- jině žádný roveň není. Nár. pís. Tč. On nemá sobě rovně. Us. Dch. Protož najlepšie učenie bylo by mně i mým rovném nestřepěti k čas- ným věcem . . .; Pane, sluha tvój chce býti tobě roveň ; Hřiech smrtelný jest závisť, když jest člověk pyšný a nechce sobě míti rovni. Hus. 1. 62., 157., III. 179. Budete-li chtíti naše rovnie býti (similes nostri); Nenie mi rovně v uměnie čarovánie; Nenie mu rovně na zemi; Súdí se syn člověčí s svú rovní. BO. Tobě rovně nenie. Bj. Mimo jiné své rovně. M. Ver jej nemá roveň stolica zvo- lenská. Ht. Sl. mí. 227. Když to sami mlu- víte, žeť mi osovně ve všech zemiech nenie rovně. Kat. 392. Pohanu nesluší za roveň býti křesťanu. Dal. 40. — Gb. píše v Li- stech filolog, a paedag. 1879. 50. o věci takto: Vedlé roven, rovna, rovno bylo staro- české subst. rovné — aequalis, rodu muž- ského i ženského a skloňováno pravidelně dle Duše. Na př. sg. nom.: rovně: Hospo- dine, kto jest rownye tobě. Žalt. klem. 236. Kto jest rownye tvój. Ib. 70 a. Ze jemu ne- nie ižádný rownye. Ráj duše 13. Na všem světě ty časy nikdě jiej (sv. Kateřině) ne- byla rownye. Kat. 8. — Sg. gt. rovně. Neb jsú i v zlosti rozličná pokolenie, ale této zvěři zlosti (sg. dat.) nenie rovně. Št. N. 158. Mluvíte, žeť mi nenie rownie. Kat. 25. — Sg. dat. rovni. Všeliký tvor vine se k své rovni. Br. (Jg.). — Sg. akk. rovni. I svět- ské panny bylyť by v božiem požehnání, bohabojně čekajíc, až by Buoh i nahodil rovni k manželstvu, kohož ráčí. St. N. 7. (Ib. 45., 121.). — Sg. instr. rovniu, rovní. Syn člověčí s svou rovní. Ctib. (Jg.). — PI. gt. rovní. Když kto nechodí v drahém rúše podlé svých rowny. Št. Uč. 91. a. Ktož jest taký rytier božie, tomu nenie těžko trpěti s sebú svých rowny neb vyšších sebe Ib. 89. b. — Pl. dat. rovniem. Zvěř i rohy má, jimiž rovniem svým protiví se i vyšším sebe. St. N. 159. — Pl. akk. rovně. Když to dítě do školy dáno, tu nade vše své rownye prospěl. Pass.328. (Druh) nad své rownye vždy tiehne. Št. Uč. 90. a. (Ib. 89. b.). — Při mnohých ja- kmenech odsouvá se časem koncová samohláska v nom. a akkus. sg., na př. nom. hráz' m. hráze, akkus. hráz' m. hrázi, a podobně mez´zem', poušt atd., tak i správec (t. j. správć s mírnícím e mezi v a c) m. správce a tak i roveň m. rovně v nom. a m. rovni v akkus. Na př. Kdyby sobě roveň miloval. Bianc. Mezi svou ro- veň, Har. Hleď sobě roveň pojíti. Lom. Je- den druhému roveň hledá. Prov. (Jg.). Z toho také vysvítá, že neprávem pokládá se za chybné rčení obecné: roven býti někomu. Gb. ib. Vz Km. 1877. str. 20., Listy filolog. 1879. 50. — R., rovnost, die Gleichheit, Prospívání v moudrosti klade Lukáš na rovni s prospíváním ve věku. Sš. L. 48. Postavil Pavel na rovni židy s pohany. Sš. I. 41. Nad obyčejnou roveň, über das Ni- veau. Papíry státní jsou na rovni, die Staats- papiere stehen al pari. J. tr. — R., rovná míra, das gleiche Mass. Všeho koření roveň vzíti. Db. -- Zaroveň, za roveň = zrovna, gleich, zugleich. V. Z. s námi tu byl. Us. — Zaroveň—rovným způsobem, stejně, gleicher- massen. Mathematická učení zaroveň jsou potřebná i vtipná. Kom. Když den a noc z. jest; Když váha z. stojí; a z. se těšil z věcí smutných jako veselých. V. S jinými falešnými bohy jej zaroveň pokládaje. Br.