Čtení
Čtení, das Lesen. Č. zprávy jednatelské, not, rhythmické. Dk. P. 251. Č. zimního času. Vz Sbn. 390., Jir. Ruk. I. 151. O č. prostonárodním. Vz Jir Ruk. I. 150. Č. římské a řec. Vz Vlšk. 228., 243. Č. aka- demické. Jg. Slovsn. 92. — Č. = čítání, das Zählen. Šim. 6. — Č. = evangelium. Kn. rož. Sv. Lukáš ve č. píše. Krist. 2. a. Tak jest učinil onen centurio, jak sě ve č. píše; Těm (falešným prorokům) věřiti za- poviedá Jezus ve č. sv. Matouše. Pass. 4., 10. (Hý.). Jakožtě sám ve č. pověděl po- věsť; Pravíť ve č.: Ktož chce .. .; V sv. č. Št. Kn. š. 17., 31., 51. — Č. = variant, die Leseart. Prvé č. hodí se více ke spojení s předešlým slovem ostříhání, druhé č. se lépeji váže s následujícím slovem v tu víru. Sš. II. 41. (52., 53., 54, 90., 109., 129., 208.). Ta známosť č. tmavá jest. 1491. Mus. 1883. 363. Ktož jest č. v mšál ustavil, položil jest: Vyšed Ježíš ... Hus II. 408.