Zniknouti
Zniknouti, knul a kl, utí; znikati, zni- kovati (vz Zniče) = s očí zmizeti, aus den Augen verschwinden; ujíti, entgehen, ent- kommen, entfliehen; povstati, entstehen, aufkommen; ssíliti se, auf-, emporkommen. Jg. — abs. Znikají hvězdy (hasnou). Tenkrát znikl toho počátek. Jel. Nesnáze i súdové znikli. Vš. Jir. 289. Práce a nebezpečenství zniká. Žer. Záp. II. 171. Znikl (vznikl) hřmot. V. Znikla různice. Sych. čiň co čiň, přece neznikneš. Sych. Znikne-li če- ština, znikne i umělosť v Čechách. Sych. — co. Psanec z Čech trest znikl na Mo- ravě. Pk. exc. — čeho (= ujíti): pokuty, práva, V., trestu, pomsty, práce, chudoby, Ros., hrozného nebezpečenství, pekla; smrti žádný neznikne, Kom., porážky. Br. Ale to právo této země nikdy nebylo, by o kterú věc který zeměnín mohl panského nálezu zniknouti. O. z D. Když on vazby své znikne. Skl. Sl. 388. Pravda překážek znikla. Troj. Duše má jako ptáče znikla osidla. Br. Z. týrání, pronásledování, útisků. Šmb. S. II. 227., 231. Aby Pavel znikl ná- strah a záloh židů. Sš. Sk. 202. Nemohl jsem toho z. Let. 429. Mravní tuto poklésku svou cítili páni strany rakouské velmi do- bře: ale nemohše jí z., těšili se, že .. . Pal. Děj. IV. 1. 14. My chtiec takových žalob častých z. a mezi nimi poklid učiniti, pro- síme za naučenie. NB. Tč. 203. Znikl vě- zení. Bl. Živ. Aug. 48. Nákladných súduov z. 1492. Úrokův chtě z. Vš. Jir. 337. Ale to právo této země nikdy nebylo, aby o kterú věc který zeměnín mohl panského nálezu z.; Úfáme pánu Bohu, že tudy znik- neme narčenie křivého. Arch. II. 502., III. 182. Úkladů něčích z. 1618. Blk. Abyste léček falešných proroku znikali. BR. II. 529. a. Pakli druhdy těchto pomst zde zniknú, ale potkají je po smrti jiné ; Móž-li člověk z. smrti aneb lúpeže; Ktož se líbí j Bohu, znikne jie (ženy); ale ktož hřiešný jest, popaden bude ot nie; Abychom mohli nepřátel z. věčných muk, věčného zatra- cenie. Hus I. 151., 166., 276., 334., II. 249., III. 141. — čeho s kým. Kterak by s voj- skem tak velikého nebezpečenství znikl. V. — čeho proč. Ižádný člověk nemohl se toho práva (zemského) vydřieti aneb z. pro ižádnú věc. O. z D. Měšťák dílny, rol- ník pluhu zniká před týráním dobrodruhů. Hdk. — kde = vzniknouti, povstati. Zni- kají neduhy v těle. Jel. V těch krajinách zniká převrat. Sych. Znikla (zmizela) na- děje v očích jeho. Č. Boj vznikl v dálce, blesk v dáli. Kká. K sl. j. 188., Němc. Znikla nenávisť mezi nimi. Jel. — s čím. Přátelství obecné s štěstím zniká. Mudr. — odkud. Z toho války znikly. V. Vz Zniče. Št. Úfáme pánu Bohu, že tudy znikneme z narčení křivého. 1414. Z toho znikl hřmot. Pal. Děj. III. 3. 256. — komu. Znikoval pravdě a studu (pozbýval jí, ucházel). Ms. — po kom. Častěji po šťastných rodičích neštastní synové znikali (následovali). Mudr. — jak. Kdož byli obecné porážky životem svým znikli. Ddk. II. 134. Znikli jen šťast- nou náhodou nebezpečí jim strojeného. Pal. Děj. III. 3. 178. Při kteréžto radě byl pan Vilém Kostka a měl také s nimi vyskočiti, ale chytrostí pravú toho znikl. Let. 74. — kdy. Při pití znikají obyčejně vády, rvačky a pračky. Koll. III. 307.