KnězKněz, e, m. (strč. kniaz).
K. odvozuje Mkl. B. 31. z střněm. chuning, goth. kuní, genus; dle Grimma a Maxa Mullera jest prý základem slova tohoto a všech slov s ním příbuzných sanskr.
janaki, ploditel, král. Vz Gl. 97. Ht. učí, že slovo k. do slovanštiny z germanštiny se dostalo, vz jeho Brus str. 68. a násl., Priester, rus. knjaz, jihosl. knez. K. skloňuje se pravidelně dle „Hráč" a v pl. také jako, Znamení'. Tedy sg. 1. kněz, 2., 4. kněze, 3., 6. knězi (
ne: knězovi), 5. knězi n. kněže, 7. knězem; pl. 1., 5. knězi, knězové n. kněží, 2. knězův n. kněží, 3. knězům n. kněžím, 4. kněze n. kněží, 6. knězích neb kněžích, 7. knězi n. kněžími. Pl. v Opavsku: knězi. —
Pozn. Skloňování slova,
kněz´ dle , Znamení' s obdobným: bratř-í, -ím, -ích, -ími z té doby pochází, v níž si čeština ne- byla již vědoma
hromadného významu tvaru
knéží a
bratří, povstalých z
kněžija a
bratrija a tudíž je logicky nesprávno proto, že hro- madná jména, již v sg. množnosť vyslovu- jíce, pluralu pravidelně nemají. Nom. a vo- kativu
kněží a
bratří, na Slov.
knažia a bratria přece co
jednotných tvarem, ale
významem množných m. a vedlé
kněz-i, -ové, a
brat-ři, -rové, právem, ostatních tvarů naproti tomu jen proto užívati můžeme, že jsou zvykem zasvěceny. Obecné kněž-i,
-ové, -ů, atd. ko- nečně příčí se hláskou
ž m.
z zákonům zvu- koslovným (jest tedy
špatné). Ht. Sr. ml. 186. Vz Brs. 5., 9. K. slove u nás nýní vý- hradně osoba duchovní, obzvláště posvěcená na kněžství. Za starodávna znamenalo
knize, vz dole. Rusům dosavad slove knjaz
kníže; Srbové nazývají knězem obecního n. i okres- ního starešinu; v Dalmacii znamená knez tolik co
hrabě, u Srbů lužických tolik co
pán. S. N. Vz Gl. 97. —
K.
a)
církevní: papež, kardinal, arcibiskup, biskup, kano- vník, děkan, vikář, farář, kaplan;
b) klášter- ník či řeholník či mnich: opat, převor, pro- vincial, kvardian, rektor;
u jeptišek: abatyše (opatkyně, velebná matka, představená, vrchní) jeptiška (řeholnice, mniška).
Řád: kapucín- ský, františkánský, augustianský, benedik- tinský (benediktův), piaristský, křižovnický, maltezský, premonstrácký, ligurianský, milo- srdných bratří atd.; alžbětinky, milosrdné sestry, voršulinky, anglické panny, karmeli- tanky a barnabitky atd. Š. a Ž. (Walter). K. nejvyšší, obětující, mši sloužící (
lépe
než:
čtoucí, vz Mše). Us. Stran oděvu kněžského vz Kostel. — Byť i zlý k. byl, móžt svój úřad k spasenie lidem vésti. Št. Mladý k. (jahen). V. Sněm 1516... kněžím, aby že- nili se, nedopouštěl (král). Kněží se sami kažte. Mus
. Zříditi, ustanoviti kněží. D. Přišel kněze svlékat (pozdě do kostela). Us. Před pány smeká, před knězi kleká, přec šelma velká. Us. Kdyby byl kněz v lese, přec se za ním nese. Us. Sedlákovi vidle a knězi bible. Vz Stav. Lb. Ne z každého žáka bude kněz. Vz Žák. Jak po knězi (po jeho smrti); kdo co porval, to jeho. Jg. Když kněží a žena šafuji (poroučejí), obecně přemistrují; neb jest staré přísloví: Nebývej tu hostem, kdež pleš (kněz) a vrkoč (žena) vládne mo- stem. Přís. Kněz dvakrát nekáže. (Ěíká se nepozornému, když se po věcech ptá, o kte- rých právě byla řeč. On pak říká: Ač kněz dvakrát nekáže, ale vícekrát opakuje). Č. Pomni, kněže, žes dříve byl člověkem. Č. Jak kněz zpívá, tak mu lid odpovídá. Č. Chraň se (vari se=varuj se) koňského zadku, panského předku a kněze po předu i po zadu. Č. Hlemejždi v skořepině nejlépe a knězi na faře. Č. Čert svoje, kněz svoje (vz Spra- vedlnosť); Chudá fara, kněz sám zvoní (vz Nuzný). Lb. Jaký k., také požehnání; Moudrý k. třebas jen ústy mektal a my hříšníci se dovtípíme. Pk. Ne každý knězem pro Ježíše, mnohý též k vůli dobré jíše. Č. K. nikdy nemá dosti, jednou rukou žehná a druhou bére. Č. Kachního žaludku nenasytíš a kněž- ské mošně se nedodáš. Č. Ač mnoho pro Bůh dáš, však, prý, lékařů ani kněží nikdy nenadáš. D. K. jako vrba, čím více se ose- kává, tím lépe obrostá. Č. Vz Titul; Rb. str. 268. — 2.
K. =
kníže,
přední osoba, pán, der Fürst. Pověz nám věštbami svými, z které nám země radíš knieze vzíti. Dal. Vlaslav hněz, Neklan kněz. Rkk. V Char- vátsku a Srbsku jmenovali kněze králova bratra. Jg. —
K. či ataman u Hucuků. Vz Ataman. Lpř. —
K.
ve štoku (v pivovaře) = trouba k jalovému dnu. Jg.