KopytoKopyto, a, n., kopýtko, rohový spodek nohy u koně, krávy atd. Vz S. N. K. od kop (kop-nouti)
. Der Huf, die Klaue. K.
hovadské, celé n. nerozdvojené (srostlé,
V., nerozdě- lené), rozdělené, Jg., ploché, prchlé (brüchig), okované, Šp
., klínové, Šm., sevřené (Zwang- huť). Čsk
. K. (roh) koni vystrouhati. Šp
. Ko- pytu podkovu přidělati. Kom. Kopytem há- zeti. Aqu. Kopyta vystrčiti, rozhoditi, roz- metnouti (zcepeněti, umříti)
. C
. Zánět kopyta; hřebík do kopyta: podkovák, podkovník. Šp
. Kopýtkem si hoditi (něco si mimořádně do- voliti). —
K.
ševcovské, Richtleisten. Švec na kopyto obuv dělá. Kom. Ševci to již na kopyta pískají (všichni to vědí). Ros. Ne- mudruj švec přes k. (Ne sutor ultra crepidam, nemluv jen o svém kopytě, které zná a ne- mluv o jiném, čemu nerozumí]. Na jedno k. všechněm boty šíti (Vz stran přísloví: Stej- nost). Č. —
K. =
forma, brdo, model, Modell, Schlag, Muster. Vše na. jedno k
. dělati, bíti. Us. Jsou na jedno k. děláni (mnoho se ne- liší). Vz stran přísloví: Stejnost', Podobný. Lb., C. —
K.
koňské či devětsil či podkovka
, tussilago farfara, Huflattig. Kk. 166. K. obecné, větší, žluťák, caltha pallustris, Dotter-, Eierblume
, Schmergel. Jg.