Dělati
Dělati. V laštině dělovati, děluju (= dě- lávati), dělovovati, dělovuju (dělávávati). Brt. D. 157. — abs. Jala se dělať (máslo tlouci). Kld. 317. Kdo d. nechce, nech je to kde chce, darmo se nenají ani v Americe. Us. Tam hezkó dceru majó, d. jí nedajó. Sš. P. 103. Nechce-li kdo d., nejez (Pav.). Hus II. 66. Ktož nedělá, také nejez; Aniž by veď mohl aneb uměl d. člověk, byť to Bohem jemu nebylo dáno. Št. Kn. š. 31., 54. — co. D. jámy (kopati, dolovati), ko- paninu, pořádnosť, rozvody (hřízenice), lizy, Bäume anplätzen, líhy, anlachen, dříví, Sl. les., velikou dámu, Vlč., návrh, Us., hrstky, zu Bündeln zusammenlegen, Lpř., výboje, Osv. I. 222., rámusy, Sá., mosty, dobré ře- meslo. Št. Kn. š. 155., 169. Dluží se, jen což děláš, dass es wettert. Dch. Šla mu práce, jen což děláš, dass es eine Freude war. Ml., Kšk. Dělej, co dělej, ona jinak nedá. Us. Dělá vše, jen to ne, co d. má. Us. Krejčíř dělá pichy, pichy, popukala bych se smíchy. Sá. P. 481. Maso dělá opět maso. Osv. I. 631. Pro mne si dělej, co chceš. Jg. Jakož on otázku dělá, trpím-li to svě- dectví; Konopie trhal, svá diela dělal. NB. Tč. 41., 108. Všeho, co můžeš, nedělej. Kom. Kto dělá svú dědinu, bude syt chleba. BO. Užitečné dílo d. bude. BR. II. 13. b. Bůh chce, aby každý dělal, jeden jedno, druhý druhé. Št. Kn. š. 31. D. kolo, lépe rozstoupiti se kolem; Dělati oči šp. m.: vykukovati, vyvalovati, vytřešťovati; Vra- bec dělal hrdinu, lépe: dělal se hrdinou, hrál si na hrdinu. Brt. Dělati kyselý obli- čej, germ. m.: hleděti, tvářiti se mrzutě, ošklíbati se; D. přísný obličej germ. m.: tvář do přísna strojiti; To nic nedělá m.: o to nic. Brt. S. 3. vyd. 175. — co, se komu, čemu. Krásně se to oku dělá, es nimmt sich schön aus. To mu dělá strachy. Osv. I. 207. D. někomu dobrodiní, Vrch., naději. Us. Když poručník jim (sirotkům) počet d. bude. Zř. F. I. F. XL Nechoď za mnó leda- jaké vdovče, dělal bes mně, jaks dělal ne- božce. Sš. P. 198. Co mi práci děláš? NB. Tč. 7. Nyníť sobě dělají a když bude svátek, chciť jim ráda kázati. Půh. II. 20. D. komu pomocníka, nádenníka, služku, germ. m.: býti komu pomocníkem atd.; D. komu místo, cestu,germ. m.: odsednouti, vyhnouti, uhnouti. Brt. S. 3. vyd. 175. — nač. Všeci aby d-li na lenocha. Brt. D. — z čeho. Pranic ze sebe nedělala. Osv. I. 183., Dch. D. si z ně- koho Kašpara (= blázna). U Olom. Sd. Ve vinici z penieze dennieho d. Hus I. 312. D. si z někoho dobrý den. Vz Den. Nedělá si z toho nic germ. m.: nedbá, nevšímá si toho; Nic si z toho nedělej germ. m.: ne- zabírej se nad tím, nepřipouštěj, nebeř si toho k mysli, pusť to mimo se. Brt. S. 3. vyd. 175. — čím (co, se). D. se přítelem. Us. Úlohou něco si d. Lpř. Slv. 11. Pře- tvrdého bydla tvého, jež si dělal svatyniú tvú. Jir. Anth. I. 3. vyd. 7. Sladák dřevěnou lopatou slad dělá. KP. V. 249. D-la se po- ctivou pannou. Sš. P. 157. Umí dělati zlatem, střiebrem, mědí, železem; Jednú rukú dělachu a v druhej meč držechu. BO. Ač nedělají rukama tělesných věcí. Št. Kn. š. 54. (32., 106). — jak. On se dělá, jakoby . . .; Nejsi, jak se děláš; On se jen tak dělá; Věc dobře se dělá; Jeden dělá nad druhého, über- bieten. Dch. On dělá za tři. Us. Skopová ti nedělá dobře. Hrts. Dělej, jak pána Boha znáš (jak myslíš, že se to Bohu bude líbiti). U Žamb. Dbv. Nic proti právu nedělá. Vš. 299. Ta masť mu dělá dobře. Us. Vk. Mladík plány sotva ze dne na den dělá. Vlč. Člověk, co dělá na ruky, moc nezachová. Brt. D. Dělá jako kůň. Us. Brt. D. něco lstivě. Mž. 13. D. někomu vše na příkoř; Vše co děláme, do páru děláme (po dvou). Sá. Do potu d. 15. stol. Mnč. R. 95. Každý dělal roli svú s pokojem (im Frieden). BO. — o čem. Celý den dělá jenom o jídle (vaří); My teď o tom neděláme (tím se nezabýváme); Při- neste si list chudoby a potom teprv se bude o tom dělať. U Rychn. Vk. K čemu o tom tolik řečí děláte? Sá. Dělá o své stRavě. Brt. D. — kdy. Ve svátky d. Hr. ruk. 275. Dělaj mi svatbu v letě, dyž fialka kvete. Sš. P. 282. Toman tehdáš u fojta dělal. NB. Tč. 129. — kde Dělá pře zed nikách, o havířu. V Bohusl. na Mor. Neor. Dříve dělal (= pracoval) v Praze, teď děla venku. Us. Dch. V tom oboru se dělaly po- kusy. Ves. I. 31. V kůru hudbu d. Vrch. Obtíže při něčem d. Osv. I. 68. Dívali se páni z tej hodonskej brány, co dělá Juříček pod šibenicami; Nebyla bys u mňa jinší dělávala, ve zlatě, ve stříbře přebírala; Co tu, díťa, děláš? Sš. P. 130., 147., 159. Umie d. na zlatě, na střiebře, na mramoře a na dřevě. BO. Ktož mezi sebú poklidy dělají. Sš. Jir. 59. — od čeho. Ježto od střiebra dělají (argentarii). BO. D. dům od dřievie. Smil v. 1654. — co odkud kam. Aby dělal mosty z Uher do Moravy. Sš. P. 135. —- co, se zač. Ona tak praví, že já za to práva d. nechci; Já jsem za ten mlýn d. mosiel, chtěl-li jsem, aby mi zase vrácen byl. NB. Té. 52.; 152. Kdo to chodí po mém dvoře, dělá se mi za šafáře?; Co se jí za křivda dělá? Sš. P. 16.; 192. — s kým. D. extráty s někým. Jemanden eine Extrawurst braten. U Olom. Sd. Dělá s ním, co mu libo. Us. Dělá s nim, jako s malovaným vajíčkem (opatrně, šetrně). Brt. On dělá všecko s sebou, germ. m.: jest při všem; D-li jsme tu vy- cházku s sebou m.: byli jsme také na té vycházce; Budete tu cestu d. s sebou m.: pocestujete-li také s námi? Brt. S. 3. vyd. 175. — jak dlouho. Už nebude dlouho d. (už brzo umře). Us. Fch. — se. Dělá se teplo, chladno, den, lépe: oteplívá se, ochla- zuje se, rozednívá se. Brt. S. 3. vyd. 175. Cf. Dělá se den. V.