PravopisPravopis, u, m., orthographia, die Recht- schreibung, učí nás grammaticky správné tvary správně psáti. P-sem rozumí se způ- sob, jakým podlé běžných pravidel a zvyků článkované hlásky
, slyšené ve slovech a větách mluvených, se označují literami
. Gb
. Uv
. 57.
P. fonetický či hláskový, píší-li se slova tak, jak toho výslovnosť žádá;
ety- mologický, píší-li se slova tak, jak ze svých prvků povstala. S. N. Onen zakládá se na zásadě:
Piš, jak mluvíš; tento velí slova tak psáti,
jak vznikla. Pravop. řecký na př
. jest fonetický:
).éXe.-/.rcu m
.: W.eyrai (z
líy-w), ti,t{)inxai m.:
ritftißrai (tyißii)). Latinský jest dílem fonetický maje scripsi m.: scribsi (ze srib-o), lectus m. legtus (z leg-o), dílem ety- mologický: obtineo, jež zní optineo
. Kt. Vz Etymologický
, Fonetický. V češtině jsou nyní oba druhy spojeny; tak se píše
božský, ač se vyslovuje
boský, a píše se
český, ač by dle etymologie
češský (čech?ský) se psáti mělo. Gb. Kromě fonetického a etymologi- ckého psáni jest ještě
historické, když se totiž píše tak, jak se psávalo a poněvadž se tak psávalo, třeba by výslovnosť k ji- nému psaní ukazovala. V p-se českém mělo by se psáti na př. po etymologicku
včcší anebo
věčší, po foneticku
věcí a píše se po historicku
větší, poněvadž od 16
. stol. všeobecně se tak píše. Historické psáni je někdy zároveň etymologické, jako na př. když nepíšeme
mnoství, jak se mluví, nýbrž
množství, jak se od 15. stol. píše a jak zá- roveň původ slova velí. Pravopis jest tedy rozdílný podlé trojí rozdílné zásady: fone- tický velí psáti tak, jak se vyslovuje, ety- mologický tak, jak původ slova žádá a histo- rický tak, jak se psávalo. Tři tyto zásady v některých případech si jsou na příč a dle každé bylo by napsání jiné na př. foneticky
ouřad, etymologicky
úřad a historicky bylo by
auřad; ale větším dílem aspoň dvěma a někdy všem třem jistou měrou se hoví, na př. české
těžký jest historicky a ety- mologicky napsáno
, český historicky a fone- tický,
spona foneticky, historicky a etymo- logicky. Gb. Úv. 58. P. český- je většinou fonetický, ale na mnoze také etymologický a historický. Gb. Úv. 59. V nejstarších pa- mátkách českých p-u fonetického více se užívá než v nynějších, píše se na př. vesměs
vrastvo, mnostvie atd. Nedostatky staroče- ského pravopisu jen nedostatečnost' abecedy latinské vinna jest, která pro mnohé hlásky české znamének neměla, tak musil
o na př. c za c,
č i
k, i za
i,
í,
y,
ý sloužiti atd. Později za příkladem německým staly se oblíbenými litery všelijak skládané, psalo se
cz místo
c, rs nebo
rz místo
ř,
chc m.
č, zz m.
s atd., na př.
zzwathy m.
svatý, viechzssi m.
větší,
zlee m.
zlé, lidskaa m.
lidská atd. Tento způsob psání (p.
spřežkový) trval až do Jana Husa, který p. český opra- vil. Na místo skládání liter zavedl
diakri- tická znaménka, totiž čárku, která se na samohlásku dlouhou kladla, a puntík, místo něhož později klička nastoupila, kterou se znamená prostá litera abecedy latinské, když ne svůj původní, nýbrž některý příbuzný zvuk znamenati má, na př.
š,
č,
ť atd.; p.
diakritický. Tím se abeceda česká dle po- třeby rozmnožila, písmo české dostalo ja- snější, úhlednějí a stručnější tvar a stalo se zřetelnějším
, v p-se proklestila se dráha dů- sledným pravidlům. V knihách tištěných se však p. Husův pro nedostatek znamén- kovaných písmen zdlouhavě ujimal a teprv přičiněním bratří českých, kteří v něm ně- které proměny učinili, všeobecná platnosť se mu zjednala. P. tento, potom též
bratrský a
kralický zvaný, od bible kralické (1593.) až do Dobrovského Lehrgebäude (1819.) té- měř bez proměny byl v užívání. Avšak již během této doby zmizel rozdíl mezi tvrdým a měkkým
l. Dobrovský pak navrhl psáni
i a
í po
c, š a
z, když toho analogie žádá, místo výhradního dosud
y a
ý a zaměnil
v v počátku slova náležitým
u, čímž
w se stalo zbytečným (p.
analogický); r.
1842. přijala Matice česká
j za
g, í za
j, a
j za
y v superlativu a imperativu (její m. gegj, nejlépe m. neylépe
, dej m. dey; p.
skladný) a (r. 1849.)
ou zavedeno m.
ú i místo histo- rického
au a
v za
w. S. N. (Gb.). Vz více v Gb. Úv. 20.
, 58.-62., Hl. 2.-6., 68
.-75., 152
.