Červ
Červ, črv. Vz List. filolog. VII. 111., Mkl. Etym. 33. V MV. nepravá glossa. Pa. ČrBvB vermis z červb, skr. krmi. Vz Mkl. aL. 273. Slov. červiak, červiaček, červiačik. — Ř. 31. zdola za 221. přidej: Č. kroužko- vití, rournatí, střebaví. Vz Schd. II. 529., 530. — Schd. II. 506., 528., Kk. Br. 10. Č. kroužkovití, štětinatí, rournatí, hadí. Vz Frč. 74., 76, 78., 79., Brm. IV. 2. 70., 75. (67.). Č. písečný. Schd. II. 529. Č. vlásko- vití, nematoides, tasemnicovití, cystoidea, vermes taenioformes. Nz. Cf. S. N., Kram. Slov. 75. Č. hrachový, millis, der Bohnen- egel. Sl. les. — Ib. 3. ř. z dola za Jg. při- dej : Vetor človeka ako červiačika zadlaviť môže. Dbš. Úv. 42. Červiačka nohou zni- vočiti. Sldk. 50. I červíček v tém koreňu, v kterém sa vyláhne, máva (mívá) sladké potěšení a k nemu sa táhne. Na Slov. Tč. Už ho červi žerou (už umřel). Tkč. Shodil mně jabko jediné a i to bylo červivé; pož- čaj mně milý nožička, nech já vykrojím červíčka; Červíci mia sněďá, ptáčkové roz- nesú. Sš. P. 435., 453. Svíjal sa v prachu jako červiak. Lipa III. 317. Co č. v máji nesní, to sud polkne. Poř. Tč. Jáz jsem červ. Ž. wit. 21. 7. Ješto (tělo) mají v rovu červie sniesti. Št. Kn. š. 6. Ohledej květinu vonnou, červ-li se nekryje v ní. Šb. uč. Č. šlapaný se svíjí; Červík malý velký dub ztráví ne proto, že tuze kouše, ale že často točí. Prov. Bž., Lpř. Pověry o červech jsoucích v lidském těle vz v Mus. 1856. 62. — Č = mladý plod včel. Č. bršený = včela vyléhlá; Č. krúcený, červ z vajíček včelích vylezlý. Na Zlinsku. Brt. — Č. nemoc etc. Č. paznehtní, der Klauenwurm. Sl. les. Červy zaháněti. Sbtk. Rostl. 316. Č. = rak v uchu, neduh v psím uchu. Škd. — Č. zvedající (vyřinutí se tekutiny z úst). Vz Slov. zdrav. 51. — Č., os. jm. Č. z Bo- žetína, vz Čer z Božetína.