H1. = člověk
H1. = člověk. Daň, plat z hlavy (pohlavné). Tisíc Hlav (lidí). Po groši na každou hlavu. Jg. Kolik hlav, tolik smyslův (kolik děr, tolik syslův). Kolik hlav, tolik rozumův (tolik klobouků = rozumů). V. Hlava učená králům potřebná. Na jeho hlavu (naň) se to svalilo, svezlo. Sych. Jak jedné hlavy nestane, jest po tvé veta (ztratíš-li dobrodějce. Vz Dobro- dějce). Č. Tak mluvily nejbystřejší hlavy, lépe prý mužové (kosové, hlaváči); než i ona frase jest dobra, znamenáť zde hlava člověka, muže. Korunovaná h.; chytrá h. Nt. — H. = starší, náčelník, představený, nejvyšší, das Haupt, Oberhaupt, der Vor- steher, Aelteste. Jg. Hl. církve vidomá: papež, nevidomá: Kristus. Kde není hlavy, není řádu, pořádku. Hl. rodiny, senatu, rady. Jg. Muž hl. v domě. L. Hlavou jednoty bratrské byl Amos Komenský. Sych. Země bez hlavy byla. V. — Hl. o věcech bezživotných: Řím, hlava Italie. Praha hl. Čech. Na hlavě knih psáno jest. Jg. — Hl. = vláda, Bothmässigkeit, Gewalt. Podbil jich pod hlavu pána svého. L. — H. = počátek, zřídlo, der Ursprung, Quell, Grund, das Haupt. Hl. řeky. L. Mráz vinice pobil, a což potom z hlavy (babky) pustilo, to do ostatka pohubil. V. H. všeho počátek. Pk. A toho všeho h. a původové byli... Bart. — Hl. — hlavní oddíl, Kapitel, Hauptstück. V písemním jednání dobré jest rozděliti vše na hlavy. Krok. — Hl. = věc hlavě podobná. Hl. česneku, kapusty (hlávka), h. maková, u sloupu, u děla (přední část'), špendlíková, hřebíková, plužní, válce (čelo), sedla, cukru (homole), postele (deska postelní u hlavy n. strana, místo v lůžku u hlavy), Jg., salátová, zelná, Š. a Ž., hory, vz Hora. Hlava palce n. zubu, sekyry, příčky, klínu, šroubu, nebozezu (u ostří), trouby (tlustší konec), Vys., mečová, Degenkopf. Žid. -- Hl. v botan.: hl. ovčí, kobylí, hadí. Jg.