Promluviti
Promluviti, il, en, ení; promlouvati = počíti mluviti, anfangen zu reden, mit der Sprache herausrücken, das Stillschweigen brechen; mluviti, praviti, sprechen, reden, sagen, vortragen. Jg. — abs. Nemohu p. Us. Jak duch sv. dával promlouvati jim. Sš. Sk. 17. Ten člověk je buchta, ani ne- promluví. Dch. Člověk nesmí ani p. Dch. Dříve nežli jako otec promluvím. D. — co: dobrou latinu D. Ani slova nepro- mluvil. Us. P. nemohl. D. Abych řeči své zbytečné promlouvati měl. Arch. náchod. 1629. (Hrš). — jak: vážnou řečí, Kom., tichou řečí. Er. Aby dle své známé v řeči obratnosti k lidu promluvil. Sš. Sk. 229. Že hebrejským jazykem promlouvá k nim. Sš. Sk. 252. — za koho, für Jemanden sprechen. Kom. — komu. Tkad. — kdy. V desátém roce prvníkráte promluvil. Jg. V dobré chvíli (dlouho) nic nepromluvil. Har. — proti komu (v čem). Proti veli- kému počtu bohů ve své řeči promlouval. Eus. Nepromluvíš nic křivého svědectví proti svému bližnímu. Ojíř.- ke komu. anreden. V. Nestyd' se k němu p. Kom. Ochotně k nim p-vil. BO. Tichou řečí pro- mlouvá k němu sladká slova. Er. P. 131. Promlouvati ku právu. Bdž. 134. Muži bratří, nechať směle promluvím k vám o praotci Davidovi. Sš. Sk. 22. — kde: u práva. Bdž. 134. — na někoho přívě- tivě p. D. Promlouvati na koho = chyby něčí před jiným vytýkati, tadeln. Us. u Olom. Sd. — s někým (o něco, o ně- čem), disputiren, sprechen, unterreden. V. O náboženství. V. Promluvte s ním! P-te s ním o tom. Us. Dch. Snad by tuto bylo o třetí věci p. Výb. I. 663. (Št.) S králem, se stranou některou p. V. Když pan písař nejvyšší s panem z Vrbna o tu věc pro- mlouval. Žer. f. 17. Ani jednoho slova s ním nepromluvil. BN. Promlouvaje s ním o věcech svých. Břez. 194. Chtěl pak Pavel s troadskými křesťany na cestě té o zá- ležitostech církve jejich ještě místněji pro- mluviti. Sš. Sk. 234. — o čem jak. Kdožby mohl ve způsobu jiném leda s velkou jenom bolesti promlouvati o tom neštěstí, v němžto dávno Slované my plynem. Sš. Bs. 168. — adv.: vlídně, přívětivě, Us., nesmyslně, Tkad., moudře. Koc.