LačnýLačný, nüchtern
. Vz Mkl
. Etym. 159. Byl 1. od půlnoci. Mž. 17. —
L. —-
prázdný, leer. L. koš, vak. Kká. K si. j. 12. —
L. =
hladový, dychtivý, chtivý. L. ústa, bída, zraky, ucho, Vrch., chtíč. Kká. Byl sem lačen a dali ste mi jiesti. Hus I. 140., 451. Avšak člověk vezdy lačen (takoten). Alx. V
. v. 1850. (HP. 45.). —
čeho. Blaženi jsú, ješto lačni jsú pravdy. Št. Kn. š. 147. L. pomsty, Dch., zlata, Hdk., ptáků (ptáč- ník)
. Vck. Cf
. Brt. S
. 3. vyd
. 189
. — po
čem. L. po pemzách. Laš. Tč. Cf Lačněti. —
nač: na peníze. U Frenšt. —
L., os. jm. Tk. V. 86. Vz Latsny.