PramenPramen, e, m
.,
v pl. jen dle
Strom, tedy: prameny, ův atd.; u Opav
. a na Mor. prameň, a, m., Klš., Hý.;
pramének, pramínek, nku, m.; strsl. pramen?, koř. pr (práti, scindere; sr. lat. filum a findere), příp. -men. Mkl. B. 236. —
P.
znamená vše, co přímého jest na- proti ohnutému. Jg.
P.
, paprsek, Strahl, m. Plk., Pass. 237. —
P.,
podlouhlé tenké částky, ku př. bylin atd., zvl
. jestliže z jednoho místa vycházejí
, jako paprsky, die Fasern, Strahlen, Fäden. Pramen u kola =
paprsek, die Speiche. Th
. P. u provazu, die Flechte. Provázek ze tří praménkův. Ben. V. P. lana, die Seillitze. Bc. Provázek ze tří p-nóv ssúkaný. BO. Příze na p-ny (praménky) se motá. Pramen = 40 nití. Us. Dvanáct nití slove pramének. Krok. Vz Tkadlcovství. P. vlasů, Haarflechte
, f. D., Br. Na svej hlavě úplet jeden rozpletši a rozmetavší p-ny (jmá) říci: Opovídaju, že jsem podávená. Kn. rožm. čl. 228. Plésti dvěma, třemi atd. pramínky či dvojím, trojím atd. pramínkem. Na Mor. Hý. Dunaj sedmi prameny (Arm) do čer- ného moře vtéká. Kr. mosk. A když tu Pře- mysl sniedáše, jeden pán na otku hlédáše, že otka vypusti z sebě pět pramenóv a z nich prokvete pěť ořechóv, Sprösslinge, Ranken
, Sprossen. Dal. 13. (5. 39.). Pramenové hor
. Arme. Ros. P. hořkého lupenu. Jád. —
P.
rodu = větev. Dal. —
P.
, spletené žíně n. lýko, na kterém visí oka n špruhle. Šp. —
P.
kovu pod zemí, žíla, destkovité ložiště,
die Erzader
, der Gang. P. zlata, stříbra
,
cínu, olova, rudy atd.; p. nalézti
, p-ne hle-
dati; p. se ukázal, objevil; po p-nu dělati.
Vys. Nalezl hojný pramen zlata. Háj. P. ja-
lový, tauber Gang. Šp. Vz KP. III.
66. —
P.
dříví na vodě,p. dříví, die Prahme
. Jeden vor složen z 12 a více kmenův; spojeným vorům říkáme prám, a jestli 24 vorů, pra- men
. Um
. les. P. 40 tabulí:
těžina, ztěžina. P. lesu (vz Les), klad =
vor. Teď plujou p-ny (vory)
. Us. — P.
, šik, die Reihe. P. v tělocviku = pramen otevřený. Vz KP. I. 434. Na léto Tataři pojidú a třmi p-ny vnidú. Dal. 138. (82. 24.). —
P.
, prouh, Streif, m. Prší prameny (instr.). P. země. —
P.
vody, tekoucí voda od zdroje, i sám zdroj, žídlo, zřídlo, řídlo, vřídlo, Nz.,
temenec, výpařisko, výpařiště, strumen; horký p. =
vřídlo, vý- prysk. Die Quelle, der Sprudel.
P., voda ze země pořád se prýštící. S. N. P. stálý, pe- riodický či občasný (Sš
. J. 82.; dle Šm. =
malina, strumen), hladový n. drahý, pře- bytečný, májový n
. jarní, studený
, vlažný
, horký, vrtaný č. studna artéská
, mineralní
, nemineralní
, vz S. N., kupní, léčný, Nz., léčivý n. zdravotní (Gesundbrunnen, Heil- born), Š. a Ž., studničný (studénka), V., chlumský, Rkk., živý, Kram., solní, Us., nebeský (z dešťů). Da. P. polní
(výřeviště, vývařiště), hluboký. P. slzí. D. Místo pra- mene:
prameniště, temeniště, výpařiště, vr- chovina, vrchoviště, pryštidlo, prohlubně. Šm., Šp. Napil se z p-ne. P-nové na dotčených místech vyhynuli; p-nové ti zaříceni byli a snad vlévají toky své podzemně do nedale- kého Jordana
. Sš. J. 58. —
Přenes. Zpráva z dobrého p-ne (dobrá, zaručená
, pravdivá). Da
. —
P.
, počátek, příčina, původ. P. potě- šení, útěchy, D., moudrosti, Br., lásky. Us
. V tom díkučinění a žehnání nalézá se p. po- divného nasycení. Sš
. J. 99. —
P. =
pra- menýš. Šm.