Hlava
Hlava. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 34. Léčení bolení hlavy. Vz Mtc. 1893. 146., XVIII. 211. Od toho má h. nebolí (o to se nestarám). Phľd. 1894. 443. I pro tři sta do hlavy (podivení)! ČT. Tkč. Tluč litavum o šéenu (stěnu), učuješ hned' změnu; ale ni na šéeně, aľe na kotrbě. Mor. Čes. 1. V. 419. Hlavy koňské při obřadech. Vz Zbrt. Pov. 95. — H. = sídlo smyslů, paměti, rozumu. Biednej hlavy i rozum biedny. Phľd. 1S93. 701. Ma hlavu v palirni (opilý). Slez. Nov. Př. 599. Praviš, že ti v domě straší, ene hlava se ti plaši. Slez. Ib. 575. Čerti vedia, na čom hlavu láme (co zamýšlí). Phľd. XII. 705. Čo hlava, to rozum. Ib. XIV. 442. Kdažto sě hlava ztrudi, tu zemdlejí všickni údi. Alx. V. Kdyžto nemáhá hlava, ve všech udiech statka nenie. Dal C. 17. 30. Kdyžť hlava ne- duží, ve všechť údech nebývá statka. Št. N. 52. 31. Leteť dakomu k hlave (nedáti mu pokoje, domŕzať o dačo). Phľd. 1894. 550. Mať mnoho (koho) na hlave (na starosti). Ib. 549. — H. = člověk. Daň z hlavy platila se na Poděbradsku již v XVII. stol. NZ. III. 218. — H. řezačky (koryta jejího) = přední čásť. Brt. D. II. 451. H. štoly. 1469. Čel. Pr. m. II. 28. — H. v technologii: křížová, ný- tová, ojniční, v přádelnictví, stěžni, šroubová, zapuštěná. Cf. Ott. XL 344. nn.