Hlava
Hlava. Večer sadim strom na svou hlavu (o své vůli). Hauer 11. Hlavou (vůdcem) bývá, kdo má k tomu hlavu. Hlk. XI. 329. H. nemá se nosit výš, než narostla. Rais. Lep. 354. Prvšia hlava, potom brucho (najprv piť, potom jesť); Aká h., také údy; Z ka- menné hlavy nevynde nič dobrého; Aj hlavu by ztracil, keby jú nemal na krkoch. Rizn. 63., 166., 178. Sr. Mš. Slov. — H. (glava), soudní, peněžitá pokuta. XIII. stol. Friedr. 15. c. 25. — H. = vražda; pokuta za vraždu. Sr. Jir. Prove 69, Čes. 1. XII. 242. — H. Rozličné hlavy v erbích. Vz Kol. Her. I. 393.