Hloupý
Hloupý. Vz Mkl. Etym. 67. Hloupých bude vždycky, die Dummen werden nicht alle. Dch. Jak só hlópé, toli přec rozomim. V Bohuslav, na Mor. Neor. Každý jinak h. Us. Ktk. Jsi h., a nemůžeš si od toho po- moci (= hrozně h.). U Kr. Hrad. Kšť. H-mu leda kručelo v břiše, on myslí, že mu hrají (h-ho lze snadno oklamati). U Dobrušky. Vk. Lidé hlúpi pasú čichy v kostele. Hus. I. 370. Kdo ustúpi, není hlúpý; Hloupým musíš ustoupiti, nechceš-li s nimi se vaditi; Ustupuj h-mu v řeči, nebo nic ho nepřesvědčí. Mor. Tí. Je h. až mrčí, Us. u Olom. Sd., až bučí, jako dub. Us. Dch. Krásný jak mák a h. jak vyhořelý pařez. Pk. Hlúpy zle kúpi. Slov. Č. Čt. I. 3. H. málo dovede, často sám sebe podvede. Sb. uč. Těší h-ho, že není sám; S moudrým se raď, s hloupým se o palici nevaď; Na chytrého mrkni, hlou- pého trkni. Cf. Nezná jiného ptáka než rybu. Zaspal, když sv. duch rozum roz- dával. — čím. Vizte, jak jste smyslem hlúpi. Hr. rk. 313. — v čem. Všichni lakomci skúpi jsú v svém rozumu hlúpí. Smil. v. 1793. V rozumu h. Hus. III. 188. 6. — jak dlouho. Od přirození jest h. Us. — H. = zvědavý. Su hlúpý, co z toho bude. Cf. Pi- tomý. Zlínsky. Brt. — H. = hloupost uka- zující atd. Dobrácky h. tvář. Hrts. Moudré ucho nedbá hloupých řečí; H. řeč není pří- sloví. Bž. exc. — H., os. jm. Blk. Kfsk. 1122.