Hodný čemu
Hodný čemu. Poklička tomu hrnci hodná (k němu se hodící, dobře přiléhající). 1400. List. fil. 1893. 463. Pane, nejsem hoden tomu, by ty všel do mého domu. XIV. stol. Mus. 1894. 83. — H. = hodový. II. den. Ev. víd. 61. Joh. 6. 4. Cf. Hody, Dob. Dur. 372. — H. = těhotný. Chodila, byla hodná. Han. Brt, D. II. 317. — H. Už jich máme hodných — hodně mnoho. Ib. — H. ironicky. Tys hodný hoch (= darebák). Cf. Kla. Sklad. 61. H. si mi, hodný, ale len na oko. Slov. Nov. Př. 41.