1. Horky
1. Horky, pl., f., něm. Horka, vsi u Dubé, u Star. Benátek, u Čes. Dubu, u Chrastě, u Čáslavě, u Ouval, u Libochovic, u Žele- tavy, u Mnich. Hradiště, u Hodkovic, u Olo- mouce, u Kostelce nad Orl.; něm. Horkau, ves u Čáslavě; H., sam. u Něm. Brodu a Letovic; něm. Bergstadtel, ves u Tábora; 389 H. Veliké a Malé, Gross-, Klein-Horka, vsi u Ml. Boleslavě; H. Železné, něm. Horek (Eisenhorek, Eisenberg), ves u Přibislavě; H., něm. Horek, ves u Litomyšle; H., hrad u Dalečína. Pk. — O pivováře v Horkách na Mor. vz Sbtk. Krat. h. 164. Když tam někdo svíčku špatně utírá, posýlají ho do Horek za kostelníka (ale tam není kostela). Ib. — Cf. Tk. I. 607., IV. 143., 475., S. N., Blk. Kfsk. 1317., Sdl. Hr. L 253., II. 276., V. 361.