Hrozný
Hrozný; hrozen, zna, zno; komp. hroz- nější; adv. hrozně, hrozněji. H. od hrůza; ne: hrůzný; ů se krátí v o: stůl — stolní, vůle — volný, půst — postní. Mk. Vz Hrůzný, -ný. — H., z čeho jde hrůza, strašný, strašlivý, ukrutný, grässlich, dro- hend, fürchterlich, entsetzlich, grausam, schau- derhaft, gräulich, furchtbar, schrecklich. Jg. I vyletí z skály drak, maje velmi hrozný zrak. Rým. Člověk hrozného vzezření. Troj. Hrozný na pohledění. V. H. skutek (hanebný). V. Hroznými hříchy zprzněný. V. To je h. věc (divná). Jak je to h. věc, když člověk neslyší (zlá, trudná). Toms. Synonyma: strašný, děsný. Strašný má nej- menší účinek, hrozný větší, děsný největší. Při strašném bledneme, při hrozném se tře- seme, při děsném trneme a paměť tratíme. Ondrák. — čím. Jeleni rohy hrozní jsou. Jel. Stará Germanie byla lesy hrozná. — komu. Us. — H. = veliký, náramný, ukrutný, sehr gross, gewaltig, erstaunlich, ungeheuer. Jg. H. vítr. To je h. rozdíl. Byla tam hrozná síla lidí. H. člověk, křik, horko. D. — Kat. 864., 1150.