D
D článkuje se za proudu dunivého a mír- ného, jest tedy souhláskou jasnou a mimo to článkuje se okamžitým přerytím proudu, jest tedy souhláskou okamžitou; vzhledem ku složitosti jest souhláskou nesloženou čili jednoduchou, a vzhledem ku měkkosti jest d souhláskou tvrdou, ď pak měkkou. Vz Gb. Hl. 20.—22. O d vz také Mkl. aL. 215.—227. a Vm. Mkl. Hl. 25.- 27. — D a ď na konci slov zní ve vých. Moravě jemně a ne jako t a ť: led, neuvoď. Brt. Proti češtině zachovala slováčtina na Moravě v i-kmenech mužských i ženských všude původní měkkost: měď, mlaďoch, smraďoch; d se tam změkčuje ve všech příslovcích: hneď, snáď. pořáď, dokáď, dosaváď; v Podluží se v příslovcích neměkčí: hned, pokad, snad. ked, jen ve slově ďúlek. Brt. V Podluží tvrdne ve slově: pod (pl. pote). Brt. Na Frenštatsku, Štrambersku a v Příborsku měkčí se de v dě: kuděl, veděš, vedětě, idě, v městě Příboře ne vyjmouc jediný tvar všudě; d však se v jmenovaných mí- stech neměkčí: 1. před e vzniklým z oje: chudého, chudému, bohatého; 2. před e po- hybným a vsuvným: pohádek (gt. pl.); 3. ve vok. a instr. sg.: žide, hade, hadem; 4. po různu: deset, devět, deska, delší, deptať, mládeněc, udeřiť. U Frýdlantu, Čeladné, Kozlovic a Bavorova ď mění se v dź: dźe- vucha, dźedźina, dźełać, kudźel, vedźeš, vedźe, vedźemy, vedźeće, vedź, vedźće (voćće), ludźe, idźe, čeledźin,chodźić, chodźa, vodźa, vědźa (3. os. pl.), dźasno, dźura. Toto ď jen malinko se rozeznává od sou- sedního valašského ď: hdě, věďa, buděmy. V Kateřinkách u Opavy, v Kylešovicích, Hradci, Melči, Radkově, Hrabyni. V Polomí atd. zní dž neboli ve výslovnosti ć za ď jemněji, šeplavě: boć (hodź), buć (budź), chodźu, ale ve Studénce: hoč, buč, poč, buče (buďte), hoče, poče, chodža. V Klim- kovicích zůstává de tvrdým: budete. Brt. D. 105.—107. Tč. praví, že ď, jež označuje Brt. dź, vyslovuje se měkčeji než v Čechách. Str. 201. a ř. 38. sh. m. píšou vlož: píší. — Ib. ř. 14. zd. za Jg. polož: O tom praví Schl. v Gymnasialzeitschrift 1851. 296., že ď fordert die Regel, die ältere Sprache so wie die Volksdialekte haben es. — D se střídá 1. s t: chajta (chajda), ve Frýdecku. Brt. D Vz T, Mkl. aL. 224., Gb. Hl. 105. — 2. S g: agvent — advent, na Zlinsku. Brt. Koza mrga (mrdá) ocasem, źgardc, grapa — zgrapy (slov. zdrapy = neúrodné pole). Mor. Brt, D. — 4. S 1 a n: pudmistr m. pňlmistr. V Břeclavsku. Vz N. — 5. S j. Jatel — datel, jásna (n. pl. = dásně), na Zlinsku. Brt. Svajba u Hranice. Brt. D. Rajić (raditi), hejbav, hejbavny. Mor. Brt. D. Ď mění se na Hrozenkovsku na Mor. v j ve: pój, pójcě (poďte), chój, chójcě (choďte), všaje (všade), taj (taje, tadě). Brt. — D se změžďuje. V některých slovech nářečí lašského jest ď (dź) proti čes. z nebo dz: vaďba (vazba na střechu), ďobať (zobati), ďobak — zobák, ceďak, mledivo, podim (podzim). Brt. D. V příčestí trpném mění se ď v dz: ukRadzeny, kladzeny, vedzený, najdzený, narodzený, zahradzeny, ludzeny (uzený). Mor. Brt. Ď. Ď v iterativních tva- rech V. a VI. tř. mění se v dz: hadzať — hadžu (z haďať), navadzať (slov. naváďať), vyvadzať (slov. vyváďať), vypořadzaf, roz- sadzovať. Mor. Brt. D. - Cf. Vm. Mkl. Hl. 25. — Str. 202. a. ř. 8. sh. přidej : Vz Jesle, Housle a Bž. Ml §. 72 — Ib. ř. 11. sh. přidej : Vz Vm. Mkl. Hl. 25. — D se vsouvá. Na Lašsku: zdrať, zdraly, zdřadlo v zřadlo (zrcadlo, Frýd.), zdřidlo (Frýd.), Hendrych, Kundrat, pozdřić, v oča zdřa (zřa = zře, hledě). Brt. D. 110. Cf. Mkl. aL. 296., Bž 49., Gb. Hl. 121., Prk. v Arch. f. slav. Phil II. 709. — D se vysouvá: zvihati. Zlinsky. Brt. Na Lašsku: tkalec, aněl, něska (dnes), požny (pozdní). Brt. D 111. Cf. Mkl. aL. 296., Bž. 45., Odsouvání, Zk. v S. N. — Str. 202. b. ř. 9. sh. za 208. přidej: , Bž. 231. — D ve slohu kupeckém = denár, ví- deňský, Penny, Pence, Pfennig. Kh.