DD článkuje se za proudu dunivého a mír- ného, jest tedy souhláskou
jasnou a mimo to článkuje se okamžitým přerytím proudu, jest tedy souhláskou
okamžitou; vzhledem ku složitosti jest souhláskou
nesloženou čili
jednoduchou, a vzhledem ku měkkosti jest
d souhláskou
tvrdou, ď pak
měkkou. Vz Gb. Hl. 20.—22. O
d vz také Mkl. aL. 215.—227. a Vm. Mkl. Hl. 25.- 27. — D a
ď na konci slov zní ve vých. Moravě jemně a ne jako
t a
ť: led, neuvoď. Brt. Proti češtině zachovala slováčtina na Moravě v
i-kmenech mužských i ženských všude původní měkkost: měď, mlaďoch, smraďoch;
d se tam změkčuje ve všech příslovcích: hneď, snáď. pořáď, dokáď, dosaváď; v Podluží se v příslovcích neměkčí: hned, pokad, snad. ked, jen ve slově ďúlek. Brt. V Podluží tvrdne ve slově: pod (pl. pote). Brt. Na Frenštatsku, Štrambersku a v Příborsku měkčí se
de v
dě: kuděl, veděš, vedětě, idě, v městě Příboře ne vyjmouc jediný tvar
všudě; d však se v jmenovaných mí- stech neměkčí: 1. před
e vzniklým z
oje: chudého, chudému, bohatého; 2
. před
e po- hybným a vsuvným: pohádek (gt. pl.); 3. ve vok. a instr. sg.: žide, hade, hadem; 4. po různu: deset, devět, deska, delší, deptať, mládeněc, udeřiť. U Frýdlantu, Čeladné, Kozlovic a Bavorova
ď mění se v
dź: dźe- vucha, dźedźina, dźełać, kudźel, vedźeš, vedźe, vedźemy, vedźeće, vedź, vedźće (voćće), ludźe, idźe, čeledźin,chodźić, chodźa, vodźa, vědźa (3. os. pl
.), dźasno, dźura
. Toto
ď jen
malinko se rozeznává od sou- sedního valašského ď: hdě, věďa, buděmy. V Kateřinkách u Opavy, v Kylešovicích, Hradci, Melči, Radkově, Hrabyni. V Polomí atd
. zní dž neboli ve výslovnosti
ć za
ď jemněji, šeplavě: boć (hodź), buć (budź), chodźu, ale ve Studénce: hoč, buč, poč, buče (buďte), hoče, poče, chodža
. V Klim- kovicích zůstává
de tvrdým: budete. Brt. D. 105.—107. Tč.
praví, že
ď, jež označuje Brt. dź, vyslovuje se měkčeji než v Čechách. Str
. 201. a ř. 38. sh. m. píšou vlož:
píší. — Ib
. ř
. 14. zd. za Jg. polož: O tom praví Schl. v Gymnasialzeitschrift 1851. 296., že
ď fordert die Regel, die ältere Sprache so wie die Volksdialekte haben es. — D se
střídá 1. s
t: chajta (chajda), ve Frýdecku. Brt. D Vz T, Mkl. aL. 224., Gb. Hl. 105. — 2. S g: agvent — advent, na Zlinsku. Brt. Koza mrga (mrdá) ocasem, źgardc, grapa — zgrapy (slov. zdrapy = neúrodné pole). Mor. Brt, D. — 4. S
1 a
n: pudmistr m. pňlmistr. V Břeclavsku. Vz N
. — 5. S
j. Jatel — datel, jásna (n
. pl. = dásně), na Zlinsku
. Brt. Svajba u Hranice. Brt
. D. Rajić (raditi), hejbav, hejbavny. Mor. Brt. D.
Ď mění se na Hrozenkovsku na Mor
. v
j ve: pój, pójcě (poďte), chój, chójcě (choďte), všaje (všade), taj (taje, tadě). Brt. —
D se změžďuje. V některých slovech nářečí lašského jest
ď (dź) proti čes.
z nebo
dz: vaďba (vazba na střechu), ďobať (zobati), ďobak — zobák, ceďak, mledivo, podim (podzim). Brt. D. V příčestí trpném mění se
ď v
dz: ukRadzeny, kladzeny, vedzený, najdzený, narodzený, zahradzeny, ludzeny (uzený). Mor. Brt. Ď.
Ď v iterativních tva- rech V. a VI. tř. mění se v
dz: hadzať — hadžu (z haďať), navadzať (slov. naváďať), vyvadzať (slov. vyváďať), vypořadzaf, roz- sadzovať. Mor
. Brt
. D. - Cf
. Vm. Mkl. Hl. 25. — Str
. 202. a. ř. 8
. sh. přidej : Vz Jesle, Housle a Bž. Ml §. 72 — Ib. ř. 11. sh. přidej : Vz Vm. Mkl. Hl. 25
. — D
se vsouvá. Na Lašsku: zdrať, zdraly, zdřadlo v zřadlo (zrcadlo, Frýd.), zdřidlo (Frýd.), Hendrych, Kundrat, pozdřić, v oča zdřa (zřa = zře, hledě). Brt
. D. 110. Cf
. Mkl. aL
. 296
., Bž 49., Gb
. Hl. 121., Prk. v Arch. f. slav. Phil II. 709. —
D se vysouvá: zvihati. Zlinsky. Brt. Na Lašsku: tkalec, aněl, něska (dnes), požny (pozdní). Brt. D 111
. Cf. Mkl. aL
. 296
., Bž. 45
., Odsouvání, Zk. v S. N. — Str. 202. b
. ř. 9. sh. za 208
. přidej: , Bž
. 231. — D ve slohu kupeckém = denár, ví- deňský, Penny, Pence, Pfennig. Kh
.