Čin
Čin, u, m. = skutek, účinek, dílo. Die Handlung, die That, das Werk. Čin dovršený, dokonaný. Nz. Činění je dělání a čin, což uděláno. Vážný v činech a řečech. Troj. Všechny činy a řeči tam směřují. Ros. Chva- litebný č. V. Č. svatý, hrdinský. Stateční za hrdinské činy na rytířství se pasují. Kom. Při zlém činu někoho postihnouti (ne: na činu). Vz Postihnouti. Činy veliké provo- zovati, konati. D. Z čina = v skutku. Kat. 93. Milostný čin, smilování. Kat. 891. — Čin = způsob. Art und Weise. Jg. Počne Bohu sloužiti a česť boží mnohým činem ploditi, kláštery stavěti atd. Dal. Divie se tomu smyslové, kterýmto činem množ býti, že ... Pass. 1495. Jakožto přirozeným činem u vajci počne se kuřátko ožívati, i bude z vajce kuře odnikudž nepřišlé, ale tu se z vajce obraceje jakožto přirozeným činem. Pass. 1495. Mnohým činem, tímto činem. Rk. Pečlivým činem ji Janu poručil. Hlas. — Leg., Pass., Ctib., Pulk., Tkad. Kat. 977., 1181., 1993. Všemi činy někoho k něčemu míti. Anth. I. 55. — Č., pořádek. V čině = v pořádku, pořádně. Kat. 1824. — Čin = činění, způsob činění. Das Thun, was man treibt. Kassandra všech utíkajíc ženských činóv, vieštie budú- cích věcí. Troj.— Čin, činy = stroje vojenské, věže, berany atd. L. Dřevo na čin. L.,