ČasováníČasování (conjugatio, Konjugation
, Ab- wandlung) jest ohýbání časoslova dle čísla a osob, způsobů a časů, rodův.
Vz: Časo- slovo (o čísle a osobách), Způsob, Čas, Rod. Osobu a číslo naznačuje táž přípona jme- novaná
osobní, způsob a čas mají své známky. Gb.
Stará čeština má u časoslov tři čísla: jednotné, dvojné a množné;
tři rody. činný, trpný a střední;
tři způsoby: oznamovací, rozkazovací a žádací;
sedm časův: přítomný, tři aoristy, budoucí, minulý a předminulý;
dva přechodníky: přítomný a minulý;
tr
oje příčestí: přítomné trpné, minulé činné a trpné;
jeden infinitiv a
jedno supinum. Přítomný čas a aoristy jsou
časy jednoduché; mi- nulý a předminulý
složené. Kt.; budoucí čas je
trojí: a) prostý či jednoduchý: střelím, bouchnu; b) složený (
= předložka + prae- sens sloves trvacích atd.): napíši, zavolám, ohluchnu; c) opsaný (budu + infinit
, časo- slova, jehož se týká): budu volati, budu psáti. Mnohá časoslova
mají všecky tři tvary ovšem s jakostí vždy jinou: seknu, nasekám, budu sekati. Bž
. Tvary složené či opsané časův minulých vystoupily znenáhla tak rázné v popředí, že v nové češtině staly se jediným výrazem děje minulého, nehle- díme-li ovšem k těm případům, kde tvarem času přítomného o minulosti mluvíme. Vz Čas. Avšak již v dosti starých památkách jazyka českého (v Rkk.) vyskytají se tvary tyto.
Kdy aoristy zanikly, zevrubně určiti nelze
. Jisto je, že první čeští grammatikové Optat a Gzel jim zanikati pomáhali, a
že v 1(5
. stol. aoristy v ústech lidu ještě žily.
Bych žije podnes jakožto pozůstatek něk- dejšího aoristu. Kt. —
Jednoduchých tvarův pro rod trpný a mnohých způsobů jiných jazykův slovanština buď neměla
aneb v době předhistorické je ztratila.
Dual časoslovný mizel zároveň se jmenným. Infinitiv, supinum, přehodník a příčestí jsou jmenné tvary. Gb. — P
ři časování na zřeteli míti jest: k
men, sponu a přípony. Kmen je z pravidla dvojí: kmen
přítomného času a kmen
infi- nitivní. Vz Kmen, Spona, Přípony. —
Časo- vání dělí se na prosté, složené a opsané: nesu, nesu se, jsem n. bývám nesen. Bž. (Vz na- hoře.)
Prosté časování je zase
sponové a bezesponové, oboje pak řídí se třídami, na
které se časoslova
přirozeně rozpadají. O tří- dách vz „Časoslovo".
Časování bezespo- nové vládlo v staročeštině dosti velikým počtem kořenův, ale čím dále tím více časo- vání sponovému ustupovalo. V češtině jsou toliko čtyři kmeny, které sem připadají: věd (věděti), dad (dáti, vz D), jed (jísti), jes (býti). Vz Býti, Dáti, Jísti, Věděti. Rozdíl mezi obojím časováním týká se ovšem toliko
kmene času přítomného. Kt. —
Časování nepra- videlné. Sem patří kmeny: chtě (chtíti), id (jiti), imě (míti), jed (jeti), sta
(státi), vidě (viděti), spa(spáti). Vz tato časoslova, —
Ča- sovaní kusé, vz Časoslovo. —
Časování sponové dle šesti tříd časoslova. Prvá třída. Sem patří časoslova, jež příponu infi- nitivu
-ti připojují bezprostředně ku kmeni jednoslabičnému souhláskou n. samohláskou ukončenému (kmen zavřený
, otevřený). Z kmenův zavřených (souhláskami: s, z; d, t; b, p, v; h, k; m, n; 1, r) zvláště pozoru hodny jsou ty, které se končí souhláskami nosovými
m a
n, a
tekutými
l a
r. Kmeny tyto přecházejí v infinitivě jednak rušením nosovek (vz Nosovky), jednak stupňováním hlásek tekutých ve formy otevřené. Odtud máme
při první třídě čtvero vzorcův : nésti, biti; píti (piati, pnu) tříti. Vz tato Časoslova a
Časoslovo (hned ze začátku)
. —
Druhá třída zavírá v sobě časoslova, jež mezi kmen
a příponu infinitivu
-ti vsouvají
non (m. nu). Vz Časoslovo (tam o tom víc). Vzorec: Vi- nouti. Vz toto. —
Třetí třída obsahuje infi- nitivní kmeny v -ě zakončené. Hláska
tato podržuje se při jedněch časoslovech i v kmeni přítomného času a k odstranění průzevu, k ně- mu vsuvka
j se přidává a
vzorec je: uměti (vz toto); jiná ke kmeni přítomného času místo příznaku infinitivu
ě samohlásku
i přijímají a
vzorec je: hořeti. Vz toto. —
Čtvrtá třída zavírá v sobě časoslova, která mají kmeny infinitivní ve -
i ukončené a vesměs odvozené a tudíž víceslabičné. Vzorec: činiti. Vz toto. —
Pátá třída obsahuje kmeny v -a.
Pro tu máme čtyři vzorce: a)
volati (dle toho ta časoslova, která mezi kmen in- finitivní a
přípony k zamezení průzevu
j vsou- vají; b)
mazati (časoslova
sem patřící časují se na
základě dvou kmenův; přítomný kmen vyzvukuje v -
i, infinitivní v -a; c)
bráti (kmen přítomného času: ber, km. infinitivní bra; tato v kmeni přítomného času příznačnou samohlásku
a odvrhují a
místo ní
do kmene samohlásku příslušnou přijímají); vz Bráti; d)
hřáti (hřejati). Časoslova
sem patřící časují se na
základě dvou kmenův: kmen přítom- ného času vychází v samohlásku, infinitivní rozšiřuje se přísuvkou -ja, která se s před- cházející samohláskou stahuje: hře-ja-ti.). Vz tato časoslova.-
Šestá třída obsahuje in- finitivní kmeny v
-ova s praesentnim kmenem v
-u. Vzorec : milovati. Vz toto
.—Vz Časo- slovo ; S. N
. VIII. 666., 668. ; Tvar
.