Vidění
Vidění, n. = patření, das Sehen. Vz KP. II 120., Schd. II. 350., S. N. Znám ho od v. D. Zlí budou odděleni od v. božího. V. Vidění duchem. Us. Neb vše cesty mé před tvým v-ním. Ž. wit. 118. 168. V. tělestné (prorocké, duchovní). Sš. J. 157. Směnka výplatná po vidění, zahlbar nach Sicht. Nz. V. dvouoké, Binokularseheu. Nz. lk. Měla zdraví i v. (zrak), Hr. rk. 39. Pýcha záleží velmě na v., tak že žádá pyšný od lidí nad jiné vidien býti; Od v. pocházie žádanie; Obcování ve v. a v mluvenie jest popúzenie k chlipnému myšlení; Padúcie před v-ním tvým (Anblick). Hus II. 253., I. 276., 55. Již není k v., šp. m.: již ho neviděti, není ho viděti. Jg. Tu jest slon k v., lépe tedy: tu lze slona viděti, tu se slon ukazuje atd. Není na něm nic k v., šp. m.: není na něm nic viděti. Pk. — V. = zkoprnění těla bez vlády, ano duch činný všeliké obrazy si tvoří, die Vision. V. = vnitřní zjev, který beze všeho podnětu vnějšího představuje se našemu vědomí s živostí smyslného po- citu působě tím mam, že se domníváme viděti něco skutečného. Vz S. N., Sbn. 337. Marné tvé v. Er. P. 468. Jiříkovo v. Dch. Ale to jest jinorodé v., v. duchovní; Vidění to bylo tedy za bdění, vidomé a zřetelné, vněšné, smyslné, ne pak vnitrné a duchovní; V. prorocké. Sš. J. 234., Sk. 122., L. 104. (Hý. ). Potom poznachu, ež jest někaké v. viděl. Pass. mus. 276. Viděl v., visionem habuit. BR. II. 446. Nic nebuď tobě do to- hoto spravedlivého, nebť sem mnoho trpěla skrze v. Hus III. 114. V. příšer. Ja. U v. něco viděti. U v. býti, ležeti. — V. = věc viděná, das Gesicht, die Erscheinung, das Gespenst. V. hrozné (strašidlo), noční (ve snách = sen); pominul jako v. noční. V. zmizelo od očí mých. Kom. — V. zvl. zjevení se Boha, andělů, svatých, věcí skry- tých pomocí jejich, das Gesicht, die Erschei- nung. Br., Kram. — V. = risio, figura řeč- nická, když mluvící, jsa jako u vytržení, vypisuje, co se mu na mysli ukazuje. Vz příkl. v Zk. Ml. II. 181.