MetaforaMetafora, y, f., z řec., přenáška, přenos
, přenůška. M. jest tropus na
podobnosti se zakládající, kde místo slova pravého, vlast- ního užíváme výrazu obrazného na př., jaro se usmívá; voda stříbropěná; on jest be- ránkem v míru ale lvem ve válce', což jest skrácené přirovnání místo: on jest v míru jako beránek, ale ve válce jako lev. Šíře rozpředená m. stává se allegorií. S. N
. M. není než skrácené přirovnání, kladouc za věc přirovnanou přímo tu věc, ku které se přirovnává. Přenášky se činí 1. od věcí bez- životných a) na věci životné. Bůh jest stud- nice dobroty nevyvážená. Byl mu štítem dobrým, b) Na jiné věci bezživotné, zvl. na činnosti a vlastnosti lidské. Víra zhasla, láska ustydla. — 2. Od věcí životných a jich činností a) na věci neživotné, zvl. na čin- nosti a vlastnosti lidské. Odstoupila naděje vše křesťany. Rozkošem uzdy nepouštěj, b) Na jiné bytosti životné. Záboji bratře, ty udatný lve. Dítky své na tuhé uzdě držel. —
Pozn. Ve příčinách velmi mnohých užívá se metafor pro nedostatek slov vlastních, a takové metafory slovou katachrese. Slunce vychází. Večer nadešel. Hrůza mne obešla. Rozum potuchne. Písmo zapaluje k dobrému. Vz více v KB. 232. Metapher, Uibertragung, f., verblümter Ausdruck, Gleichniss, n. M. čistá, pravá, Vz Mus. 1844. str. 430
., Zk. Ml. II. 159
., 162.; Mk
. Ml. 310.