RozpučitiRozpučiti, il, en, ení;
rozpučovati = roz- trhnouti, zersprengen, aus einander drängen;
se, roztrhnouti se, aufbersten, aufplatzen
, aufbrechen. —
se od čeho: od hněvu. Bern. — Reš
. —
se čím. Srdce se
v něm roz- pučilo. V
. Ať se v něm srdce r-čí. Sš. P. 50. —
se. Růže už se rozpučila. R-čí se květné jaro. Us. Dch. —
se komu kde. Rozpučil se mu prst
při nehtě. Bern. —
se jak. R-čil se (Jidáš) v půli. Sš. Sk. 2. Rozpučí se (mé srdce)
na dva kusy, že ta vojna býti musí. Sš. P. 124. —
v čem. Kráva na kunčíně (jeteli) hnedky ti zahyne
, jako člověk r-čí se ve velké slanině. Tč.