SítiSíti, seti (zastr.
sáti), seji (síji), siji (zastr
. sieji); sij, sej; seje (íc); sel (sil), sil (zastr. sál, siel); sát, set, sit; setí, sátí, sití
, sení (zastr. sienie);
sívali,
sívávati. Vz Bíti
. S.
, seti, serere, lit. seti, séju, lett. s
et, prus. semen, got. saian (= s
?jan). Lat. sero ze seso (s
?vi,
s?tum). Mkl. aL. 59
. U Opavy: šiť, šeju, šil, šity
. Klš
. — S.,
zrna po
poli jistým pořádkem rozhazovati, aby vzešla, säen
. Jg. —
abs. Oře, oře i seje, hezké děvče sobě vede. Sš. P. 430. Oráč oře po třetí, seje a vláčí po záhonech. Kom. Bylo mokro, že nemohli seti
. Star. let. Musili mn
ozí po druhé síti. Star. let. Ráčil mi Bůh mily ščesci dać, dnes sem sel a možu dnes i žaé. Sš. P. 19. Žneš, ješto's nesál
. ZN. Kdo neseje, ten nevěje
. Vz Lenost'
. Lb., Č. Kdo chce žíti, musí síti. Č
. Jak budeš síti, tak budeš žíti
. Prov. Jg. Kdo skoupě seje, ten skoupě sklízí; Kdo na jaro neseje, v je- seni nevěje; Kdo řídko seje, řídko žne; Jiný sel, jiný žne. Šp. —
co: obilí. Us. Sál své sěmě. M
., BO
. Sieli sú pšenici a žieli trnie
. BO
. Pámbů sám ví, kde's ten klíč sel (vsel = ztratil, založil)
. Us. Msk. Což bude sieti, to
bude žieti; Již pozná duše, že co bude kto zde sieti, to bude po smrti žieti. Hus II. 154., III. 111. Dříve musí žito síti, kdo chce míti žeň. Ze Shakesp
. Tč. Co kdo seje, to bude žíti. Šp. Kdo plevy seje, málo nažne. Šp. S. hrůzy (strachu naháněti)
. Tabl. poës. —
kde. V té zemi se mnoho pšenice seje
. D. V poli té nesejou
. Er. P. 244.
Na Horách sejou Hrách. Er. P. 253. Našli chlopka
v poli sjać: vrać se pro srp, hodzi se už žać
. Šš. P. 19. Nač vám bude zahrádečka? budem séjat kvíti- ríčko; Sel Petr proso i pšenicu, vyvoral tam křepelicu; Koza mele, ovca múku seje (= přesívá). Sš. P
. 074., 727., 742. (Tč.). Něco
podlé cesty s
., Byl., ZN.,
po záho- nech. Šp. Na mém panství na mé dědině seje a požívá toho bez mé vůle. Půh.
I. 306. Nepřítel sál v nich kúkol nevěry. Hus II.55. Marijanku, marijanku! sila sem će na zahonku; Kdo će sivać budzě, dy mne tu něbudzě? Pře můj milý marijánku! Sela sem tě na záhonku, sela sem tč z rána, ona zešla (= vzešla) tráva; Na lichnovských horach seje syneček hrach, galanečka jeho dive (= dívá) se na něho; Sel sedláček lebedo na tom panským hódělo (= údělu). Sš. P. 318., 283
., 076
. Sil jsem proso na souvrati, nebudu ho žíti; hezké děvče mi- loval jsem, nebudu ho míti
. Pís. nár. —
co kam. Do tebe (hřbitova) se sejú ty drahé semena a dycky se sejú, nikdá nescházijú, dyž jich ti hrobaři hluboko sázajú. Sš. P
. 492. Obilí
v půdu dobře připravenou s
. Us. S
. do strniště, do zákroje, do starého hnoje, Šp., do řádek. S
. N. Co do tebe sejou. Ér. P. 516.
komu. Na čí půdě stojím, tomu též seju. Pk. —
co čím: strojem, Us., roz- sévadlem. S
. N
. To si vymínil, aby mu jeho hony sel Vaškovým semenem. NB. Tč. 12. —
jak
: řadami. Sp. S.
v jasno
. Hus III. 185. S
. na zámrz (
pře
d mrazy). Sp. S. něco
skrze řešeto (prosívati). Ros
. — k
dy. Kdo
v dešti seje, za sucha sklízí
. Pk. S. pohanku
za rosy. Č. Vz Pohanka. Ty jsi to žitečko sel vloni. Sš. P. 19. —
se. Ta ja pôjdem, kde sa hora seje (vypíná)
. Sl. ps
. 275.