TrčetiTrčeti, trč, trče (íc), el, ení;
trčívati =
strměti, hervorragen;
vězeti, viseti, hangen, stecken;
běžeti, rennen, auf Jemanden los- stürmen. Šm., Jg. Vz Časoslovo. Na Slov
. trčati. —
abs. Kde trčí (vězí)? Us. —
s kým. Zachce-li se jim trčeti s námi (bojovati). Brt. exc. —
odkud. Skála trčí
z moře. Us. Prsty mu z čižem trčaly. Baiz
. Kúla trčí z muru. Na Ostrav. Tč. —
kde. Klíč trčí (vězí)
ve dveřích, v zámku. Us. ve vých. Čech. a na Mor., Šb. Kopie trčí v zemi. Bj. To mu v kotrbe, v kotrebke trčí. Mt. S. Šaty jeho sú na ložu, srdečko trčí
na nožu. Sš. P. 97
. Vždy
u něho trčí (vězí). Plína trčela ve vodě
za kořenem vrby. Věci
mezi dveřmi t-í
. Zlob. —
kam. V oko trč, augenscheinlich. Němčina tomu v oko trč (naopak) vypěstovala fraseologii nominalnou. Kos
. Ol
. I. 72. (66., 86
. ). Jaro- slav
v Tatary trčí (žene se). Rkk. 55. Pavel vražedlně trčel
proti Ivanovi. Johanit. —
čím kam: pažemi
v před t. Čsk
. —
jak kam kudy. Polené davem trčiú (běží) k bráně přiekopy. Rkk. 33.