Ponésti
Ponésti, nesu, nesl, šen, ení; ponositi, il, šen a sen, ení; ponášeti, 3. pl. -šejí, el, en, ení -- poněkud nésti, eine Zeit lang tragen, ein wenig tragen helfen; trpěti, snášeti, tra- gen, leiden. — co. Já to ponesu. Us. Bo- lestné to ponese. Jel. Nosíček vysoko po- nášeti (pyšným býti). Šm. — Sych., Ros., Br. — čeho. Troj. — se k čemu: k do- konalosti. Kom., Br. P. se k výši, zur Höhe emporschweben. — se s čím. Dlouho se s tím ponášel. Ros. P. se s otázkou. Šm. — se nač = podobati se, ähneln. Syn se po- náší na otce. Us. Slova jen poněkud na slo- vanské zvuky se ponášející, ähneln. Šf. Rozpr. 25. Mnoho se na něho ponášá = podobá se mu velmi. Na Slov. Kd. — se čím nač. Latina mluvnickým ústrojím svým mnohem více ponáší se na severní jazyky .. . Ht. Mus. 1857. 576. — co kde. Samostříl ponesu u boka. Žk. 374.