Oplen, oplín
Oplen, oplín, u n. e, oplínek, nku, m., příční dřevo u vozu ležící na šárnici (nápravě podlé délky), v němž klanice na koncích kolmo stojí, místy slove obrtlík, der Rung-, Kipf-, Kopfstock, Rungstuhl, Kipfen. Jg. O. přední a zadní. Na o. klade se korba, Jg. —