Slyš pěnice šedoperáSlyš pěnice šedoperá pěje v keře poupatech
, jakby srdce mladé zcela jarem vyzpívati chtěla svěžím zvukem písní těch. (Hdk.). e) Sloha osmiveršová vedlé čtyřveršové vyskytá se nejčastěji. Rozmanitosť rhythmu a rýmů v této strofě převeliká. Nejdůleži- tější ze sloh osmiveršových jest
stance čili
oktava. Skládá se z osmi pětistopých tro- chejů neb iambů rymujících se obyčejně střídavě ženským a mužským rýmem dle obrazce
ab ab ab cc. Nemají-li poslední dva verše rýmu zvláštního, nýbrž druží-li se ke dřevnějším (tedy místo
cc zase
ab), nazývá se sloha
sicilianou. Italští básníkové
Ariosto a
Tasso použili této slohy ku svým básním epickým „Orlando furioso" a „Geru- salemme liberata". Mistrné stance české vzdělal J
an Pravoslav Koubek. Kdo jazyk ten, jenž mocně hřímá, nebeskou dýše svobodou
a spolu sluch i srdce jímá, že rozplývá se lahodou, kdo jazyk český od mladictví vážíš za nejdražší dědictví: tys bratr náš, tys bratr náš
, ty čistým ohněm plápoláš. (Č.). f) Strofy o více než osmi verších zřídka se vyskytují. Slohou jedenáctiveršovou, v níž první čtyři verše
střídavě se rymují; pátý
se třetím
a prvním
, posledních šest pak
sdružené, napsal Gustav Pfleger svůj román „Pan Vyšinský" nazvaný: O poesie! Dítko z čarných luhů, ty ztraceného ráje dědictví, jež ducha jímáš v kouzla svého kruhu a štěpíš v srdce pravé šlechtictví: já tebe uzřel jako pestrou duhu, když nad dolem se rosným z rána klene. Ty's rozžehla mé srdce umrtvené
, že v záři tvé zřím nebeské jen zjevy
, že měním vše, co cítím, v plné zpěvy: Ty božských půvabů zrcadlo zlaté, jen v tobě mé se zhlíží nitro vzňaté! g)
Kanzona (Canzone) jest sloha o je- denácti, obyčejně o třinácti (někdy však i o osmnácti) verších, jež rýmy svými ve dvě rovné skupeniny se rozestupuje. Verš obě půly dělící rýmem se odnáší ku po- lovici první, ač po smysle patří ke druhé. Původcové této slohy, jež v Italii vypěsto- vána v nejpěknější květ, jsou provencalští troubadourové. V zemi, kde se vonná ambra roní, kde se perla v mořském tají lůně, věsť o samoletu vypravuje, který, když se ke skonání kloní, snesa dříví libodeché vůně, v lůno plamenů se uvrhuje; z popela však vzhůru sl
avně pluje n
a perutech jarých život nový: Takto brzy nad našimi rovy, v nichžto srdce, které plápolalo láskou k vlasti, popelem se stalo, vzletí fénix mladých pokolení mocně vzhůru vlasti k oslavení!
(Vc). h) Slohy většího objemu druhdy ze dvou sloh se skládají rozličného rhythmu a slovou odtud
složenými. —
Statnú neboli
odstavci nazývají se nerovné, jindy tedy delší jindy kratší části básně větších rozměrů, při nichžto neshledáváme určitého skladu rhythmického
. Tak v Máchově „Máji", v Hálkově „Černém praporu", v Čechových „Adamitech" a j
. Někdy v delších básních
slohy se střídají s
odstavci. KB. 9.—12. — Vz Mk. Ml. 320
.; Zk. Ml. II. 199 , Sš. 27., 42.