2. Vinný
2. Vinný; vinen, vinna, o, schuldig, sträf- lich. Špatně vinnen m. vinen. Z vina tvo- říme: vin-ný, z toho odvržením ý a vlo- žením c pro snadnější vyslovení: vinen, z toho: povinen. Os. Cf. Víra — věrný — věren, rna, rno; moc — mocný — mocen, cna, cno. V rodě žen. a střed. a v ostatních pádech rodu muž. vsuvného e není třeba. Mk. Cf. Brs. 2. vyd. 251. — abs. Kdo jest vinen? D. Nejsme nic vinni, proto že hřeší proti Hospodinu. Br. Dáváme se vinni. Br., Sych. Víno není vinno, že se lidé ožírají. Prov. Kdo vinen jest, na tomť se i sukně třese. Reš. Kteréž vinné našli (shledali). Br. Za vinného uznati. Tíže vinen, kdo k zlému radí. Hkš. Jednou chycen, stokrát vinen, semel captus centies reus. Dch. Kdo za vinna uznán bude, ten budiž trestem stížen. Ddk. IV. 222. K němu ižádné viny ani příčiny vinné pro ten úřad nemáme. Arch. I. 216. Jsi-li vinen, smluv se raději a v čas rovné přijmi. Vš. II. 17. Vinného škoda a pokuta stíhá. Rb. Ale ty protiv tomu dieš: Abych já mu dal nejsa vinen? Hus I. 107. Vinnému Bůh odpouští a car spravedlivému milosť dává. Us. Šd. Vinen medvěd, že krávu snědl, vinna i kráva, že do lesa, šla. Pk. — čím. Jest tím vinen. D. V. hříchem, V., něčí smrtí, Ros., svou smrtí, Br., cizoložstvím. Jel. Nevinen jest vším. Št. A proto jsem škodu vzal na pe- nězích a na....., tím mi jest vším vinen. O. z D. Ničím vinna nebudeš; Ty jsi, můj milej, tím vinen. Er. P. 203., 400. Nebudem tým vinna. Ht. Sl. ml. 236. Přece jsi tím, dušičko, přece jsi tím vinna. Sš. P. 43. On tím vinen nenie. Svěd. 1569. Zavržením svojím ale sami židé vinni jsou; Že ovšem vinen jest zbrodni nějakou. Sš. I. 17., Sk. 250. (Hý. ). Činiti se něčím vinna. Bart. I. 31. Činiti se vinným zlodějstvím. Výb. I. 758., hříchem. Háj. 65. Jiřík slíbil sě se mnú zdáti a s tiem táhl mne do trní a on mnú jest vinen (hat sich an mir verschul- det); Tím účinkem že vinni nejsú; Tu sě jest ta žena klnula a přísahala, že tiem vinna nenie; Že ona tú škodú vinna nenie; Také-lis ty tiem vinen, že sukni z tvé ženy vzali? NB. Tč. 92., 105., 115., 180., 240. A přec ničím není vinno. Er. P. 20. Ti jsú vším vinni. Pč 2. Vinný zlým; Ty mú krví vinen budeš. Hr. rk 157., 233. V. svádou, Dch., vraždou. BO. Že žádnou měrou ničímž vinen není prokázal. Prot. 236. Já jemu ničím vinen nebyl; Čímž mě Jan Puška viní, tím jsem jemu nevinen. Půh. II. 203., I. 263 (Tč. ). Dobří lidé ohledají, že tiem vinen nejsem; Shledáš, žeť já tiem, čímž mě vinie, vinen nejsem; Žeť tu bohdá shledáno býti má, kdoť čím vinen i také nevinen jest; Teď na vás praví, že jste vinni tiem rúchem, že ste je pobrali; Ty jsi vinen všemi těmi bú- řemi; Myť tú krví vinni nejsme. Arch. II. 33., 42., 268., III. 37., 238., IV. 144. (Šd. ). Přestúpiv jedno přikázánie jest všemi vinen; Ktož chcě právě prozřieti, spatří, že světští jsú velmě kněžským neřádem vinni; Byl vinen krví rytieře svého; Adama, ač jest mými hřiechy vinen, ponechám, neb káv sě již jest svatý; Opět by byl jeho smrtí vinen; Vyznal, čím jest vinen; Jest vinen hřiechem Šimonovým; Klne člověka věda, an nenie hřiechem smrtelným vinen; Moha staviti smilstvie a nestaví, ten jest vinen smilstvím. Hus I. 120., 134., 173., 184.. 189., 422., 436., II. 204., 258. (I. 274., 285., 456., II. 162., III. 108. — Tč. ). Nebude vinen krví. Zlomek strčes. exodu 22. 2. (Listy filol. 1880. 131. ). Kdo je čím zlým vinen. Št. Jest nalezen za vinna zločinem. Všeliký, kdož krade, zlo- dějstvím jest vinen. — čím proti komu. Že těmi haněními neměli jsú se haněti, aniž těmi věcmi proti sobě byli jsú vinni. Arch. II. 288. — čím kdy. Hřích ten, jímž po pádu rajském všecken svět jest vinen. BR. II. 301. — čeho. Když by póvod utonul, tehdy pohnaný má se vrátiti a toho nevinen býti. Řád. (Dle Rozpr. br. Jirečků ve Vídni 1860. str. 92. ). Nejsem já ti toho vinna, jenom ta tvoja furia. Sš. P. 596. Ty sám jsi toho vinen, my toho nejsme vinni. Us. na Mor. Šd. Poněvadž ti jistí svědkové ne- svědčí, by oni toho účinku vinni nebyli, nemohú takovým svědomím pře své proti žalobnici obdržeti; I prosíme za naučenie, čí počátek a kto čeho vinen. NB. Tč. 105., 106. On jest vinen tím, toho, tomu. Us. na Mor. Brt. Ktož v jednom jest vinen učiněn, jest všech vinen. (jak. 2. ) Hus II. 74. — Tato vazba jest ve starších spisech řídká. Jiný příklad v Ht. Brs. 234. z Kat. uvedený ne- hodí se sem, poněvadž gt. muky nevisí na nevinný, nýbrž na došly. Vz Nevinný. — na čem, špatně m.: čím. Jg., Bs., Pk., Šr., Pal. Rdh. I. 192. — v čem. My pak židů v ničemž jsme vinných neuznali. Ben. V. V tom kusu páni svými nálezy ničímž nejsú vinni. O. z D. V čem se vinni dali. Bl. Živ. Aug. 59. I v jiných věcech jsou nám vinni. Pal Dj. IV. 1. 121. On pravil, že v tom vinen nenie, a že toho jest ne- mluvil. NB. Tě. 250. I tento žaluje a jsa snad ně v čěm (= v něčem) vinen. Jir. Nkr. §. 386. Ktož sú vinni byli v úmrti kněze svatého. Dal. 52. Neznal jsem, by v čem velmi vinen byl: Jáť jsem tobě to psal ja- kožto přieteli, ižádného v tom vinna nečině. Protož zdáliť se, že bych já s jinými pány a přátely v tom tobě vinen byl. Arch. I. 78.. II. 32., IV. 3. (Šd. ). Ktož v jednom jest vinen učiněn, jest všech vinen (Jak. 2. ): Ale zjevný hřiešník, ten sě tiše a pokorně v hřie- šiech vinen dal. Hus II. 74., 315. (Tč. ). Jestli v čem Bohu člověk vinen. Pass. mus. 332. — (v čem) o čem. Poněvadž svědkové vy- znají, že Hošek o té vraždě ničím vinen nenie, tehdy své nevinny požiti jmá; Že tento pacholek v ničem vinen nebyl o těch koniech. NB. Tč. 107., 120. — (z čeho) kde. Z té tvrdosti jest před Bohem vinen. Št. Dával se vinen před úřadem (vyznal se). 1531. Pr. Nemají škoditi těm, ješto před Bohem nevinni jsú. Pass. 776. — Br. — od čeho. Nevinný já jsem od krve spravedlivého tohoto. Pref. — komu. Trpím těžkosť rád, neb jsem příliš vinen pánu svému. Solf. Ctitelé boží musejí bezbožným vždycky vinni býti, jako onen beránek vlku. Br. Tuť by JM. sám sobě vinen byl, ale ne my JMsti. Hol. Vinen bude ohni pekelnému. O 7 vstup. Št. Každý říká, že Marie je všem těm pletkám vinna. Us. u Dobrušky. Můj milý, tys tomu vinen. Slez. Šd. Já tom' nejsu vinen. Na Zlínsku. Brt. Chudoba, chudoba, všecko si mi vinna, ty si mi odňala švárného šuhaja. Sl. ps. 121. Tys tomu vinen. Sš. P. 424. I chce to na mně postihnouti, ješto já jemu nic vinen nejsem a nic o té věci neviem; Byť jemu co vinna byla, žeť by ji byl zde: našel. NB. Tč. 8., 247. Já jemu ničím vinen nebyl; Čímž mě Jan Puška viní, tím jsem jemu nevinen. Půh. II. 203,, I. 263. (Tč. ). Chudobo, chudobo, ty jsi mně moc vinna, šel by k nám syneček, nedá mu rodina, Sš. P. 386. Byl-li jemu vinen co. Arch. rkv. Pakliť bude jinak jednáno, budeť sobě Ra- kúský vinen, ale žádný jemu; A já jim ani konvent nic vinni nejsme, ale oni jsou nám vinni. Arch. II. 8., IV. 54. (Šd. ). Kterak mám učiniti, když mi pří a já viem, že mi jest vinen?; Ty ač chceš nebyti vinen cie- saři, neroď mieti světských věcí; Vinen jest Bohu, jímž hrzie; Vinen jest těch všech hřiechóv zlosti, kteráž se děje při jeho ko- pérství; Múdrý na počátku své řeči dává se Bohu vinen. Hus I. 101., 181., 223., II. 409. (Tč. ). Jestli v čem Bohu člověk vinen. Pass. mus. 332. Vz Dativ příslušnosti. — s čím (= čím). Nehádej se hrbatino, je s tím tělo tvoje vinno. Sš. P. 691. — Strany vazeb vz také Nevinný.