2. Vinný
2. Vinný. Hada vinného, který člověka uštipne, země více nepřijme, musí zahy- nout. Němc. IV. 422. — čím. Ničím mi vinni nejsou. Lpř. Vinen bude tělem i krví boží. 15. stol. Mnč. R. 97. Sám's tím vinen. Sv. ruk. 242. Za hřiechy, kterýmij' vinen. Št. Kn. š. 185. Jsem mnohými hříchy vinen. Žvt. otc. 52. b, 50. a. — proti komu. Strach mně jest, bych proti Bohu vinen nebyl. Žvt. otc. 58. a. — čeho. D Lhrg 284. doporučuje v. čím, maje v. čeho za novější. Těch všech hřiechuov dávaji sě vinen i želem jich. V. Ps. fol. 134. a. Ne- vinen sem já krvi spravedlného tohoto. Drk. v. 164. a. — v čem. Že jest nevinný v těch věcech před Bohem. Výb. II. 881. — z čeho. Pánu Bohu se vinen dal z hřie- chuov přede mnú. Výb. II. 261., Let. 482. Z toho se dáváme vinni, že . . . 1461. Mus. 1884. 468. — jak. (Pravili): Vinen jest na smrť. Drk. 161. b. — co. Ten je šecko vinen. Brt. N. p. I. 18.