N se vsouvá
N se vsouvá u pádů zájmena třetí osoby (on, ona, ono) řízených předložkami (do sku- penin kj, dj, vj, sj atd.): od jeho — od njeho — od něho; k jemu — k njenm — k němu; s jím — s njím — s ním atd. Vz On. Nj mění se v ň. VzGb. III. 97. a 122. ř. 14. sh. Cf. Paňáco z bajazzo (ba-n-jáco). Prk. Kdy se u těchto zájmen vsuvného n neužívá, vz Jeho. — U slov pošlých složením některých předložek s časoslovy ,jati, jíti, jísti': jdu- jíti, sněm m, sjem; jmu—jíti, vyjmu —vyjal — vyňal, sňatek ra. sjatek, ponětí m. pojetí, jím — jísti — sjídati — snjídati— snídati; není z ne-je. Kz. Vnímati, snímati od jímati m. vnjímati, snjímati. lit. Zv. 96., Gb. Hl. 122., Bž. ??. 50. Uvnitř sloves před příponami (koncovkami) vyniká teprv od, 14. stol. Před tím: sedu, běhu, vladu, potom: sednu, běhnu, vládnu. Jir. Vinu, plynu, klenu, planu vedlé: plyju, viju, kleju, plaju; stanu — stá-ti, padnu — padu, pleniti — pleju, duněti — duju, Jir.; žvaniti — žváti, bučeti — beknu, bákati — bančiti, brynda a pol. brud, bryd. Sf. — V obec. mluvě do slabiky mě: mněla, pajmamně, mněsto, mnění m. měla, paní mámě, město, jmění. Šb., Jir. V obecné mluvě vkládá se ve složeninách časoslova dáti ve smyslu latinského ponere: vyndati — vydati, zandati — zadati, přen- dati — předati, odundati, sundati — nan- dati—nadati. Kts., Bž. Ml. 50. — V příponě -livý: učenlivý, mlčenlivý. Jir. — V jižních Čech. jako u zájmen (on, ona, ono) před j se vsouvá: ňemčina m. jemčina, ňehně ra. jehně. Kts. Cf. ňádro m. jádro, na Mor. a na Slov. ňuchať n. nuchať ra. strsl. achati (odo- rari); v-n-itř, slov. v-n-útri ra. v-utri z v + utr (v LS.), u Št. něsle ra. jesle atd. Vz Ht. Zv. 96., Bž. Ml. 49. — Ve vých. Čech. handra (hadr), brunčeti (bručeti), přindati (přidati). Jir. Ve Zlinsku na Mor.: handrlák (také v Čech. a na Slov.), mňást m. másti. Brt. Všeckno. Dač. — N se vysouvá. Ve vých. Čech. (i pod Krkonš.): vyčívati ra. vyčnívati, Kb., perpetin m. terpentin, Jir., mezi dvěma samohláskami: sekajna m. sekanina (sekaina-sekajna), paj- máma m. paní máma, pajmatka m. paní matka, nadívajna ra. nadívanina (Gb. Hl. 117). Šb. V již. Čech. ve středosloví vyslovují: pana,spoměl, zapoměl m. panna, vzpomněl, za-pomněl; někdy ne: mňel, mňesto. Kts. — Sesouvá se před i: zastr. nimě-imě (vedlé něm. Namen, lat. noraen atd.). Šf. Poč. 24. a 25., Ht. Zv. 96., Gb. Hl. 117., Bž. Ml. 45. — N se přesmykuje v severových. a jiho- záp. Čech.: pinvice, penvý m. pivnice, pevný. Šb. — N přípona a) substantiv: n u rodu muž., ň (??) z pravidla u rodu žen. Stan (státi), sen m. sepn (spáti), svícen (svítiti), mlýn (mlýti), ovčín, Č., den, drn, pán, stín, Mkl. B. 120., 116.; nb, ň: da-??, daň (dá-ti), kořen da, jabloň (jablko), zbraň, povodeň, Č., dlaň. Mkl. B. 120. Před toto n vsouvá se s a z: bá-sn? (báseň, koř. ba, lat. fari), bá-zeň (bo- jazn? od bojati se, báti se, koř. bi), žízeň (ží-zn?, lat. vita, v se vypustilo, živ-vivere), Schl., píseň, kázeň z kajazn?, přízeň z při- jazn?. Mkl. B. 120., Bž. Ml. 50. Toto z na- lezá se i v příponě -ina: otčina, rus. otčizna; rus. podobina, čes. podobizna. Schl. — b) Trpného příčestí pft.: nesen, mazán. Vz T. Šf. 2Vv strč. někdy v m přešlo: učiněm, naplněm, křestěra. Mkl. Vz N se střídá s m a Gb. Hl. 98. řád. 2. s hora; Ht. Zv. 94. — c) N (-ný, ???) přípona adjektiv, řec. -ivoq (Švhvoi;), lat. -inus (ferinus). Poslední samohláska před touto příponou odpadá: sil?n? (silný od síla), ?hval?n? (chvalný od chvála). Vz -ný. Schl. Cf. S. N. V. 598. (Gb.). — d) V obec. mluvě: tenton, tentononc, tenhlen,tenhlenc.Bž.M1.51.