2. Následek2. Následek, dku, m. N. je to, co se z dů- vodů poznává. Mark. Die Folge, der Erfolg. Formalně je n. věta taková, jež z nějaké hlavní věty Čili zásady plyne; realní či věcný n. je to, co obyčejně účinkem zoveme, jež předpokládá opět svou příčinu. Hš. Vz S. N, Z toho povstaly zlé n-ky. Berg. N-ky míti. z něčeho vyvoditi. D. Z toho n-kem musí jíti, že . . . Měst. bož. N-kem uzavření (na- řízení) = vedlé usnesení, nařízení. Rs. Nemělo to dobrých n-kův = na nic dobrého to ne- vyšlo. Jv. Za n. míti, nach sich ziehen ; n-ky jeviti; řeč velikých n-ků; n-ky daleko sa- hající ; n-ky neprodlévají; n-kem toho. Dch. V n-ku toho jinak jednám, šp. místo : proto, za tou příčinou atd. Vk. N-kem toho se stalo, že . . . Pozn. ,Následek je sice nové ale dobré slovo. Nahrazovati se může starším ,účinek.' ,Následkem´ nahrazovali staří slovy: z té příčiny, za tou příčinou. Také m. frasí: ,následek (za n.) míti' mělo by se častěji klásti: následovati, pojíti, pocházeti, vzejíti, v zápětí míti. Brs. 109. Někdy stačí předložka z: Udělal to následkem nouze = z nouze. Kos.
