Vrátiti
Vrátiti. Cf. Mkl. Etym. 385. a. V. v dia- lektech. Vz List. filol. 1892. 291. — co: práci, Schz., peníze. Výb. II. 1590. V. cizie, zle dobyté. Št. Kn. š. 30, 36. Den opět vráti svú krásu. Výb. II. 12. Dy vracáš, vrať nadeptané. Slez. Obz., Šd. — co komu: úřad. Let. 432. — co, se kam (čím). V. se k lodi, Osv., k králi, do své vlasti, v kostel svú myslí. Št. Kn. š 5. 10., 27. V. se v smysl. Výb. II. 7. Tekutiny vracejí se vždy v původní objem svůj. Mj. 14. — co proč. Nechtie proň (Boha) cizieho v. Št. Kn. š. 35. — se s čím. S velikou se vracím novinou. Čch. — kdy (kde). Vrátil se až k ránu. Us. Vrátí mu to na potkání v nebi (až naprší a nebude bláto = nikdy). VSlz. I. 239. Vše se nyní v písních v mysl moji vrací. Osv. VII. 29. — kudy. V. se lesem nejkratší cestou. Us. Pdl. — jak. V-til se k nám na stálo. Vlč. Po každé vraceli se zase nazpět. Lpř. Vrací se proudy sterými. Vrch. V. se ve zdraví. Sá. Kdo se jednou vrátí, dvoje neštěstí najde. Rubeš. — se za kým: za králem. Lpř. Dj. I. 50.