VrátitiVrátiti. Cf. Mkl. Etym. 385. a. V. v dia- lektech. Vz List. filol. 1892. 291. —
co: práci, Schz., peníze. Výb. II. 1590. V. cizie, zle dobyté. Št. Kn. š. 30, 36. Den opět vráti svú krásu. Výb. II. 12. Dy vracáš, vrať nadeptané. Slez. Obz., Šd. —
co komu: úřad. Let. 432. —
co, se kam (čím). V. se
k lodi, Osv., k králi,
do své vlasti,
v kostel svú myslí. Št. Kn. š 5. 10., 27. V. se v smysl. Výb. II. 7. Tekutiny vracejí se vždy v původní objem svůj. Mj. 14. —
co proč. Nechtie proň (Boha) cizieho v. Št. Kn. š. 35. —
se s čím. S velikou se vracím novinou. Čch. —
kdy (kde). Vrátil se až k ránu. Us. Vrátí mu to
na potkání
v nebi (až naprší a nebude bláto = nikdy). VSlz. I. 239. Vše se nyní
v písních v mysl moji vrací. Osv. VII. 29. —
kudy. V. se lesem nejkratší cestou. Us. Pdl. —
jak. V-til se k nám
na stálo. Vlč. Po každé vraceli se zase nazpět. Lpř. Vrací se proudy sterými. Vrch. V. se
ve zdraví. Sá. Kdo se jednou vrátí, dvoje neštěstí najde. Rubeš. —
se za kým: za králem. Lpř. Dj. I. 50.