-em-
em. U jmen v -em ukončených
vysouvá se ve všech pádech se samohláskovou připonou se počínajících
e: nájem — nájmu atd. Kz. Ale slova
objem, sněm
, lem, tem atd. mají v gt. objemu, sněmu, lemu, temu
. —
-em je
koncovkou instr. sg. sklonění muž.
; a střed. a
dat. pl.
V. sklon. (Kosť): hadem, mužem, slovem, polem; kostem
. V obec. mluvě: kostím, ve vých. Čech. kostim. Jir. —
Místo i v I.
os. sg. praes. na Slov.: milujem (miluji), pijem (piji), mužem (maži). Šb.