LoupežLoupež (strč. lúpež), e, m. a f. — L. = loupení, zlodějství, krádež. L. jest násilné brání zjevně od lotrů. Rb. L., rapina, spolium, der Raub, násilné odebrání majetku zvl. na cestě a silnici: když by kto koho na cestě oblúpil, Arch. II. 130.; jižto lúpežové na silnicích se dějí, Arch. II. 508.; loupil-li kto a bral komu lúpežně na cestě n. jinde kde- kolivěk zde v zemí, Tov. 30.; kto bez zabití statek beře, lúpežník slove. Kn. dr. 134. L. cestný. Ž. K. IV. Násilná 1. V. Loupeží se živiti. V. Lstí a loupeženi. Br. Někomu lou- pežmi statek odjal. Br. Na l. se pustiti, Háj., vyjíti. D. L. na moři. V. Škody loupežem dělati. V. Na l. táhnouti. Har. Jestřáb lou- pežem jest živ. Rad. zvíř. Něco loupežem vzíti, loupežem něčeho nabyti. Pr. kut. Loupeže se dopustiti. Rk. Na 1. jíti, choditi, vycházeti. Rk. Loupeží uchvátiti. D. Aby jeden druhého statku netáhl k sobě ani lstí ani lúpežem. Št. Nezbráníš-li, již v loupež budu. Kom. Vz Rb. 267. — L. = věc odňatá, kořisť, der Raub, das Geraubte, die Beute. Bibl. Myš kocourům v loupež bývá. Kom. Loupeží obtížený domů se vrací. Kom. Loupeže sebrati. V. Loupežův a loupeží. V. Velikých loupeží dívky dosáhly. V. Jeho statky v loupež se daly. Sych. Pozůstalosť v 1. se jim dostala, Sych. Loupeže odněkud odvésti. V. L. roz- děliti. Us. — Vz Krádež.
