ŠtědrovniceŠtědrovnice, e,f.
vánočka. Us. v Krkonš., u Jič
., u Tábora. Kšá., Dšk., Sít. U morav. Jičína :
štědrounice. Štědrovnička, y, f. =
štědrovnice. Štedrý; (zastr.
štědr) a, o, komp.
štědřejší. Š. =
kdo jiným se svého rád uděluje, mild- thätig, freigebig. Na Mor.
šéedrý. Brt. 8., strsl. štědr?.
, misericors, od šted, parcere. Mkl. B. 85., 86
. (Hý.). Š. ruka; vůle, den (largus dies, der freigebige Tag, der Tag vor Christi Geburt. Gl. 339.), večer (largum sero, der hl. Abend. Gl. 339.); dar štědrého večera. V. V úterý na š. den. Arch
. VI
. 103., 106. Ten čtvrtek před božím narozením, ješto slove štědrý večer. Rkp
. Gl
. 339. Vz S. N
. Po štědru, jak když zlato ukrajuje. Sk. Kristus štědrý krve tok usušil jest v Martě a ďábly vyhnal jest z Marie. Hus II. 403. On není příliš štědrý, Us
. Dch. Štědrý da- leko nedojde. Vz Štědrosť. Lb. Když jsi štědrý datel, máš hned mnoho přátel, když pak přijdeš v nouzi, žáden ti neslouží. Prov
. Tč. Š. skutek dlužníkův, milde Handlung des Schuldners. J. tr. Š. dárce úřadů. Jel. En. m. 9. Dával š-rou rukou. BO. Lépe jest štědrým býti nežli skoupým. Kom
. Po štědré pomoci ruky natáhnouti. Sych. Udělte nám vaší štědrý koledy, šak vám zas pán Bůh nadělí. Sš. P. 737. Š. nadání. Š-ý hráč, mi- lostivý zloděj, nábožná kurva, ranní ožralec, pozdní hříbě, Urbanův oves, žito Havlovo, řídko bývá z toho co dobrého
. Rým
. Ště- drého dárce pán Bůh miluje. Ty jsi š
. jako sv. Maňata, na tvrdo vejce vařil a chudým polévku dával. Vz Skoupý. Prov. Š-á ruka na zkázu přichází a lakomá shnilostí bývá zkažená. Mus. Š. groš na střechu uvrže, dva mu spadnou; Snadno býti š-ým, když jest z čeho. Č. Vz Maňata, Krispin. Strany
po- řek
adel vz ještě: Děvečka, Poslední. Dáti dětem atd. š-rého večera. Tebe dám š-rého večera čertu. Trvati to bude od š-ho večera do vánoc (nedlouho). Vydrží tam od štěd- rého večera do vánoc (ne dlouho; říkají o nestálém). Sml. To mi byl čert dlužen štědrého večera (říká se o nemilé věci). Us. Sml. Kdo se na štědrý den postí, na rok všecky mladé ptáky najde; Jaký kdo je na štědrý den
, takým bude po celý rok. Mor. Na štědrý večer jde si děva ke kurníku, aby se jí něco ozvalo. Sš. P. 734. Je-li na š. večer mnoho hvězdiček, bude toho roku mnoho vajíček. Mor. Brt. Fučí-li na š. den vítr, bude na druhý rok vojna
. Kld
. Jinde chodí posud na štědrý večer k vodám do- mnívajíce se, že o dvanácté hodině řeky vínem aspoň na minutu tekou. Sš. P. 760. Když na štědrý den večer sněží, na pytle se chmel těží
. Je-li o štědrém dnu vítr, bude v příštím roce mnoho ovoce. Hrš. Na štědrý den před slunce východem dej každé krávě přede vším jiným kousek kaše,
část posvěceného turanu, kousek routy a tři ječné klasy sežrati a opravíš tím dobytek na celý rok. Ráno na š. den, přijde-li první k hospodáři ženská, soudí z toho, že bude míti kráva jeho jalovičku, pakli muž, tedy býčka. Když o š. večer zasedají ke stolu, musejí býti do páru, jinak by z nich někdo umřel. Kdo nechce míti nohy bolavé, šlápne o š
. večer
, dřív než jde k večeři, bosou nohou na sekeru u stolu ležící. Stůl musí o
š. večer býti přikryt bílým ubrusem a pod ubrusem musí míti každý ze spolusto- lujících hromádku peněz, aby ten rok měl peníze. Kdo utíraje svíčku ji shasí, násle- dujícího š
. večera se nedočká, ani ten, jehož dvojatý stín na stěHě jest viděti. Kdo drže se kliky u dveří dívá se přes hlavu na ve- čeřící, spatří toho, kdo budoucího roku umře, bezhlavého. Po večeři vezmou se tři nádoby, pod které se vstrčí prstének, peníz a uzlíček; kdo si vytáhne prstének, bude se brzy ženiť nebo vdávať; kdo peníz, bude bohat; kdo uzlíček, zemře
. Po večeři překrojí se jablko ; ukazují-li oštiny jablka překrojeného Hvězdu čtyřpaprskovou, zemře, kdo jablko překrojil; pakli jest hvězda vícepaprsková, bude týž dlouho a šťastně živ. Kdo se po celý š. večer až do večeře postil, chodívá po večeři na posluchy
. Kdo nejdříve nějaký hřmot uslyší, ten brzy umře. Kdo se postil
, vidí v noci zlatá prasátka. Po večeři klepají děvčata na dvířka kurníku; ozve-li se slepice
, zů- stane děvče ten rok pannou; pakli kohout, ztratí věnec. Děvčata házejí rybí kostí do kurníku a pak na dvířka klepají; ozve-li se slepice, dostanou mládence; pakli kohout
, dostanou vdovce. Děvčata postavivše se ku stromu a jím třesouce říkají: Třesu
, třesu, třes, kde můj milý, ať se ozve pes. Děvčata zakopávají rybí kosti pod strom a jakého stavu člověk jde mimo, takového stavu man- žela dostanou. Také brávají střevíe volně na nohu a nohou přes hlavu jej házejí; obrátí-ii se střevíc patou ven, zůstanou ten rok doma; pakli špičkou ven se obrátí, ten rok se provdají. Kolik má děvče milovníků, tolik vezme skořápek ořechových, do každé upevní voskovou svíčičku jiné barvy tak, aby i děvče i každý její milenec měl zvláštní barvu, svíčičky zapálí a ve skořápkách pustí po vodě v mísu nabrané; kterého hocha sko- řápka nejdříve ke skořápce její dopluje, toho za muže dostane. Podobně věští ostatní hodující. Každý zvolí si lodičku a na čí lodičce svíčička nejdříve dohoří, ten nej- dříve umře. O štědrý večer otvírají děvčata okno a praví: Zelený les, pověziž mně pes, kde můj milej u večeře dnes
. Ozve-li se pes na blízku, dostane děvče manžela z dě- diny; pakli v dálce, dostane se z domova. Také chodívají děvčata ven, blíží se po- zpátku ku hranici dříví a vytahují polínka. Je-li polínko rovné, dostane se za hezkého; pakli křivé, za chromého nebo hrbatého. O š. večer slévají roztavené olovo pod ko- mínem do vody a z toho, co se ulije, osud věští: kostel znamená stav kněžský, lopata a motyka smrť atd. Kdo podívá se pot! led, uvidí tam, co se mu toho roku stane. Mlá- denec pozoruje, kde nejdříve hvězdu spatří; s té strany dostane ženu. Děvče schovává od každého jídla kousek, sváže potom tyto kousky do uzlíčku a do postele pod polštář klade; ve snách se jí budoucí manžel obje- vuje. Děvče vezme jablko, zastrčí do něho groš, a uloží je pod polštář, kde tři dni musí ležeti
. Potom vezme děvče groš, vy- mění jej za tři krejcary, rozdá je třem že- brákům a ptá se po jejich jménech, jedno z těch jmen má její budoucí manžel
. O š
. den chytí mnohý čarodějník černého kocoura, zadusí nebo zaškrtí ho nelámaje mu kostí a vaří ho, až maso od kostí se odvaří. Z kostí vezme si sanici, která má podobu dvourohé vidlice. Tu potom nosí při sobě, stává se jí neviditelným a nalézá každý poklad, nechť jest kdekoli zakopán. Hospodář dostává na štědrý večer štědrovku (vánočku), aby měl úrodu. Co od večeře zbylo, dává se kravám
, aby hojně dojily. Kohoutovi dává hospo- dyně proužek česneku, aby byl bujný a sle- picím hází hrách, aby nesly mnoho vajec. Rybí kosti zakopávají pod ovocné stromy, aby mnoho ovoce nesly. Hospodář přivazuje k jedné straně nože krajíček chleba, ku druhé straně kousek housky a zabodne nůž do stropu. Zrezovatí-li nůž při chlebě, urodí se žito, pakli při housce, tedy pšenice. Po večeři tluče hospodář palicí na kůl u plotu, aby toho roku liška nechytala slepic. Hospo- dář zastrkuje česnek do chleba, dává chléb psu a pak psa třikrát oknem vyhazuje; takový pes prý se potom ani čerta nebojí. Zbytky s prostěradla po stodole se rozha- zují a říká se: Myši, snězte si ty zbytky a nechte obilí na pokoji. Kdo o š. den jde o dvanácté hodině v noci na hřbitov
, spatří tam ty
, kteří toho roku umrou
, neboť jdou s ostatními mrtvými na mši svatou. Na š. den dusí na mnohých místech černého ko- coura a vaří ho; maso a kosti zakopou pak pod stromy v polích, aby jim zlý duch ne- uškodil. O štědrý den po večeři sundavají hospodář s oráčem a hospodyně s děveč- kami s vozu řetěz, do kola jím otáčejí anebo z díže obruč srážejí, na zem jej kladou a do prostřed drůbeži a holubům míchaninu sypou, aby prý hospodáře se drželi. Mus. 1853. 496.- 498. Po večeři chodí se za tmy dívat do peci, aby budoucí svůj osud tam spatřili. Ukáže-li se tam mrtvola, brzy někdo z domu umře; viděti-li oheň, bude brzo hořeti. Kdo naslouchaje slyší hlas modlícího se, připravuj se k smrti; zaznivá-li hudba, chystej se ku svatbě. Větru nebo vzduchu házívají o š. večer hrsti mouky; do země zakopávají něco od večeře
, do ohně a do studny se něco od večeře hází. O š. večer opraví si hospodyně husu, aby mnoho vajec nanesla. K tomu účelu natluče červených ořechův a jádra z nich dá huse; kolik dá ho- spodyně jader, tolik snese husa vajec. O půl- noci se š. večera na boží hod vánoční mluví všecka hovádka i vůbec všecka příroda: kdo chce řeč jejich vyslechnouti
, může se o to pokusiti
, neujde však neštěstí. Kdo o jitřní sedí na stoličce z devatera dříví stesané
, pozná všecky čarodějky
, jež jsou v kostele a stojí zády obrácené k oltáři. Mus. 1854. 550. O š
. večer nemá nikdo se- děti tak, aby byl předem n. zadem obrácen ke dveřím, sice téhož roku umře. Na š-drý den vezme hospodář cibuli a sloupne s ní dvanáct kabátků. Do každého nasype drobet soli a nechá to státi do rána. Podlé toho, jak sůl v jednotlivých kabátcích více nebo méně jest rozpuštěna, soudí
, který měsíc v nastávajícím roce bude méně nebo více mokrý n. suchý. O š. večeru nesmí hospo- dyně dříve od stolu vstáti
, až je po jídle, jinak by jí slepice tohoto roku špatně nesly. Na š. den jí se na lačný žaludek topinka posypaná sirou. To uchrání člověka od pra- šiviny
. Na š. den dovědí se lidé, jak se jim toho roku povede, následovně. Vezmou tři talíře a pod každý dají jednu z těchto věcí: chléb, peníze, hlínu
. Pak odkrývají talíř po talíři; kdo odkryje chléb, bude ho míti po celý rok dostatek; kdo peníze, nevyjdou mu po celý rok, kdo hlínu, ten buď umře anebo se mu zle povede. Jinde berou tři hrnky stejné velikosti, pod něž kladou kousek chleba, krejcar a hřeben. Kdo od- kryje chléb, bude míti štěstí, kdo hřeben, ten nouzi a kdo krejcar, ten bude míti do- statek peněz po celý rok. Na š. večer dě- lají děvčata z chleba tolik šišek, kolik je děvčat v domě, potrou šišky česněkem a vyženou psa ze světnice. Pak položí šišky na hranu nízké lavičky, zavolají psa a dá- vají pozor, čí šišku nejdříve polapí
, neboť to děvče nejdříve se vdá. O š. večer házejí děvčata věnce na stromek vánoční. Kolikrát spadne, za tolik teprv let se vdají; zachytí-li se hned po prvním hození, vdají se ještě téhož roku. Mus. 1855. 184.—185. Mateří douškou o sv. Janě před slunce východem trhanou podkuřují stromy na š. den před východem slunce, aby je ruda nespálila
. Mus. 1856. 66. O š. večer dávají pod sko- řepinu ořešní ždibec soli a čí sůl do rána se rozplyne, ten dříve roku umře. O večeři nemá hospodyně od stolu vstávati, sice by slepice zanášely. O š. den opatří si hospo- dář kůru březovou a síru, dá obé na uhlí a do chřípí koňům kouří, aby bujni byli. O š. den ráno smíchá dcera hospodářova ode všeho obilí, co ve statku jest, přehršli říkajíc: Míchám, míchám samé vejce! a mí- chanici hodí slepicím, aby hojně nesly. Kdo se na š. večer narodí, do roka umře. Do- bytek na celý rok opraviti si může hospo- dář, jestliže na den sv
. Martina bisk. (11/11) nebo na š. den ráno před jiným obrokem kravám a koňům snísti dá po třech ječmen- ných klasech, po kousku durantu a routy s kouskem chleba. Kdo o š. den se nepostí, vykuchá ho v noci Peruta. Co se o š. dni nejprve na stůl dá, buď to krmě n. nápoj, jen když je to tekuté, toho vezmi trochu, běž na křižovatku a podívej se do toho a uzříš, co tě toho roku potká: buď věnec — svatba, nebo rakev — smrť atd. O š. večer dává hospodyně slepicím kousek těsta s má- kem, aby hodně nesly. Jinde dávají slepicím zaječí bobky s moukou k témuž účelu. O š. večer vytáhne dívka n. mládenec maně ně- kolik stebel z došků na střeše a odbírajíc stéblo po stéble říká: mládenec, vdovec, stařec; hoch zase: panna, vdova, baba, a co dopadne na poslední stéblo
, toho nebo tu dostane. Kdo o š. večer první ořech rozloupne prázdný
, jistě toho roku umře. Skořápky z ořechův od š. večera dávají na zahradu, aby rostla řimbaba. O Š. den po- loží každý z domácích kousek své vánočky na zem; potom se zavolá pes a čí kousek nejdříve polapí, ten toho roku z domu pryč odejde (umře, na vojnu odejde, ze služby vystoupí atd
.). Mus. 1856. 68. Na Moravě okolo Rožnova o š. den přísný půst se za- chovává. Které dítě po celý den ničeho nejí, uvidí večer na střeše (na polici, na římse, na hřadě) zlaté prasátko. O š. den jde hospodyně, jakmile těsto zamísi, do za- hrady a tam rukama ovocné stromy hladí řkouc: Stromečku, obroď, obroď! Jak se setmí, prostře se bílý ubrus na stůl a v těch domích, kde se celoročně svítidly svítí, o š. večer zaopatří se lojová svíčka. Po modlitbě zasednou všichni domácí za stůl k večeři. Čeho domácí hospodářství poskytuje, o ten večer ze všeho musí býti na stole na zna- mení, že se ničím nepohrdá, co pán Bůh požehnal. V dědinách se dává na holý stůl snopek zboží (obilí) a rozloží se; na zboží rozprostře se stolůvka (ubrus), na kterou se jídla kladou. Nejprve suché hrušky, po- tom suché kvačky (veliká řepa nakrájená a nasušená); kolínek (kolník) vaří se za druhé jídlo. Potom mají hrách vařený, krupici žitnou (rozuměj pšeničnou), polévku z dobré smetany, ryby smažené, pivo, místy i víno; pak vdolky a konečně jablka, ořechy a suché trnky (švestky). I na dobytek hospodyně pamatuje a upeče zvláštní vdolek šípinkami (šípky z polní či plané růže) vyložený, který se též na stůl klade. Z každého jídla ukládá se mimo to na zvláštní misku dobytku
, aby mu čarodějnice neuškodily. Co se nesnědlo
, usuší se v peci a v rozličných nemocech jako výborný lék pod názvem
vánoční stravy kravám se dává. Někde dávají o š. večer na stůl též ze všeho obilí třeba desatero věcí, které zůstanou po celé svátky zavi- nuté v bílém šátku (v ubruse) na stole. Po svátcích se to vše utluče a utlučené se dává statku (dobytku), aby měl mnoho mléka. Na mnohých místech
, aby jim čarodějnice neuškodily, ovazují o š. večer při večeři stůl řetězy. Aby se jim nohy nepodbíraly, kladou si pod ně železa (sekyry a j. železné věci). Aby se dověděli, kdo z nich budoucí rok zemře, sypou při večeři před sebe na stůl trochu soli. Čí sůl zvlhne
, ten do roka umře. Aneb kladou na ohnisko (ohniště) na hromádky řeřavé uhlí. Čí uhlí po čas ve- čeře zčerná
, do roka umře. Sfukují hořící svíčku. Táhne-li se ze zhasené svíčky kouř ke dveřím
, do roka umře; pakli se táhne k povalu (ku stropu), neumře. Jinde krájí každý při večeři jablka na příky (na příč), ne na zdélku. Rozkrojí-li jádro, umře do roka. Hledí-li někdo z nedomácích oknem do jizby a nesčítá-li dobře sedících při stole, někdo z nich do roka umře. Hledí
-li někdo z nedomácích oknem do jizby a uvidí-li, že někdo ze stolujících má na své hlavě hlavu umrlčí, ten jistě do roka umře. Po večeři děvčata celou světnici. zametou a smeti do klína sebrané nosí na křížový chodník. Na tom místě, kde se chodníky křižují
, je vy- sypou, položí k nim ucho na zem a poslou- chají. Jaké řemeslo uslyší provozovat', takého řemeslníka dostanou za muže. Děvčata vy- cházejí také na dvůr a poslouchají, s které strany pes zastokne těšíce se, že s této strany přijde ženich. Často brávají děvčata vařechu a chodí kohouta budit. Varechou tlukou na kurník. Ohlásí-li se po prvém zaklepání, vdá se děvče za rok; pakli se teprv po druhém zaklepání ozve, vdá se až po druhém roce atd. Po večeři chodí dívky třásti plotem. Vz Kuldovy Moravské po- hádky atd. II. 282. Na Slov. jest stůl pokryt bílým plátěným ubrusem; v každém rohu stolu leží bochník chleba a uprostřed stolu mísa naplněná obilním zrnem. V Trenčínsku pokládají stůl obilními klasy a potom teprv ubrusem
, do každého koutu izby staví ne- vymlácený snop a podlahu postýlají slamou, na níž rodina v noci spává po celé svátky
, protože i Kristus v Betlemě na slámě leže!. V Detvě (na Zvolensku) kladou na stůl ve- liký koláč
, v němž je od všetkého korenia. Koláč ten pekou gazdiny o š. den přede vším jiným pečivem a zaměšují těsto naň rukama; těsto zaměsivše vybíhají do sadu otírajíce si ruce o stromy, aby mnoho ovoce rodily. Koláč leží na stole přes celé svátky a po svátcích teprve rozděluje se mezi do- mácí lidi. Taktéž stůl jest pokryt od š. ve- čera až do nového roku po celé svátky a chléb na něm i obilí, aby po celý rok po- žehnání bylo v gazdovstvu a chléb nikdy na stole nescházel. Obili jakožto svěcené se uschovává a z jara s jiným se rozsévá, aby se hojněji urodilo. Sláma s podlahy a ze snopů se spaluje. Také bývá za stolem prázdná mísa uchystaná
, do níž hospodář při večeři od každého jídla tři lžíce ukládá; to je výsluha domácímu statku (dobytku), o němž se povídá (jako i v Čechách), že o půl noci mluví řečí lidskou a že prý si povídá o svých hospodářích přeje hodným, aby se jim dobře vedlo po celý rok, zlým pak, aby zkapali. A proto dává se jim po večeři ode všeho trochu, i oplatky; slepicím dávají pražený oves, aby hodně vajec nesly a kohoutu mimo to i stroužek česneku, aby bujným byl. Tyto zbytky od večeře házejí také a to po hrsti do studně, do sadu a do ohně: voda aby čistá a zdráva zůstala, sad aby hojně rodil a oheň aby domu neuškodil. V Dětvě kladou okolo stolu řetěz, který tam po celé svátky leží. Po tento čas ne- půjčuje sedlák koní ani bratru, boje se, aby se mu v letě neztratili. Z jara, když po prvé s koňmi nebo s voly na pole jedou
, neb když po prvé krávy
, telce, ovce na pašu vyhánějí, pouštějí je z chlevů přes na hoře jmenovaný řetěz, aby se po celý rok pohromadě drželi
, jako se
držel řetěz od štědrého večera do nového roku. Na Zvo- lensku uvaří gazdina trochu hrachu, jen napolo: před večeří jde do izby a hodí do každého kouta hrsť, aby požehnání boží bylo v celém domě po celý rok. Jinde zase hází gazda první tři lžíce hrachu, který k večeři na stůl se přinesl, na stěnu. Při- lepilo-li se mnoho zrn na stěnu, je to zna- mením, že bude hojná úroda v příštím roce, pakli málo, tedy špatná. Jídel štědrovečer- ních vždy týchž bývá několikero. Přede vším jiným jedí se oplatky potřené medem. Gazda sám namaže každému půl. Jedí je stojíce. V Trenčínsku omočí gazda, když byl všechny podělil, dva prsty pravé ruky do medu a dělaje jednomu po druhém na čele kříž přeje: Pán Bůh ti daj šťastného, štědrého večera a štěstí
, zdraví, boží po- žehnání po celý rok. Po oplatkách jedí polívky (nejoblíbenější je zelná, zaprávaná kyselou smetanou); potom dávají na stul zelí, hrách, kaši, opekance, koláče
, někdy i pirohy a krúč (v zelných listech zakrútěná prosná kaše pečená ve smetaně). Buchty s makem a medem nesmějí o š. večer nikde scházeti. Rusíni na doleních krajích musí míti kutju s makem (vařenou kukuřici aneb pšeničná zrna politá medem a makem po- sypaná) a chudí horalé trenčinští púčky (šlejšky) s medem a makem. Když je při- nesou na stůl, hledí děvčata, aby tomu, kdo je u stolu nejmladší, první lžíci
púčkův od úst utrhla. Které se to podaří, ta se do roka vdá
. Posledním jídlem bývá smíšenina sušeného vařeného ovoce, švestek, hrušek, křížal a j., čemuž v Čechách
muzika říkají. Po večeři hrají o ořechy a mladá chasa a chudobný lid chodí pod okna koledovat a dostává koláče a jiná jídla. Děvčata lijí vosk skrze ořechové skořápky a olovo přes rukověť klíče, soudíce z podoby litiny na stav budoucího muže. Také chodí děvčata třást bezem; s které strany se jim při tom ozývá štěkot psa, s té strany přijde jim ženich. Jiná zase na sv. Tomáše (21/ 12) kousne po prvé do červeného jablka, druhý den po druhé a tak každý den kousek ukousne, až konečně na dohvězdný večer, když sezvánějí na utjernu (jitřní), poslední sousto sní a do kostela jde
. Prvního šuhaje, kterého na cestě strestne, zeptati se musí na jméno: toho jména dostane muže. Šuhaj zeptati se musí děvčete na jméno. V tren- čínských horách spouštějí děvčata o štědrý večer kahance na vodu, které dělají z du- bové kůry
. Dovnitř dávají kousek loje, zkroutí z nití knot
, rozžehnou a spustí po potoku. Je-li potok zamrzlý
, vysekají jim jej šuhajci. Obrátí-li se kahanec hore vodou
, doufá děvče
, že se vdá na horní konec; plyne-li dolů vodou, doufá
, že se vdá na dolní konec dědiny; nehýbe-li se od břehu
, nevdá se toho roku; potopí-li se
, zarmoutí se děvče, že musí umříti. Která milého má, ta spouští dva kahance, za sebe a za mi- lého; plynou-li světelka dolů vodou hezky pospolu, raduje se, že za sebe se dostanou, pakli se od sebe odtrhnou, vzdechne si a už jí není do zpěvu. Obyčejně přicházejí za děvčaty i šuhajci a škádlí je. Místy odlívá ten, kdo první z rána vodu do domu při- naší
, buďsi chlapec
, buďsi děvče, ode dne sv. Lucie (13/12.) až do vánoc každý den trochu té vody do jisté nádoby. O š. večer když má jíti na utjernu
, umyje se jí. Kdo jemu nebo jí u kostela líce utře, za toho se dostane; je-li to stará žena, tedy to značí smrť. Jinde zase, když sezvánějí po třetí na jitřní
, běží děvčata k potoku nebo ku řece, myjí si líčka a jdou s mokrými líčky do kostela. Po kostele jak domů přijdou, hned ulehnou a v noci prý se jim přisnije budoucí jejich muž, přijde utříti každý své nevěstě ručníkom líčko. Která vidí ve snách starého, dostane vdovce; které stará žena líčko utře, ta prý umře. Na Zvolensku v ně- kterých dědinách dávají děvčata vykvétat čerešňové
haluzky, které řezají na sv. Ka- teřinu a potom v teplém místě chovají
, aby do vánoc vykvetly. Kterému děvčeti nevy- kvete
, ta se nevdá, ba říká se o ní, že není pannou; které vykvete
, ta s ní jde do ko- stela na půlnoční a který šohaj ji ulapí
, za toho se dostane. Dětvanští šuhajci kdyžjdou na utjernu
, mají v čižmě krejcar; když jdou z kostela, stretnou prý se s duchem budoucí své nevěsty. Také sní každý, nežli jde na jitřní, kousek česneku, aby ho na cestě Čert nevzal, který prý česnek nerád cítí
. Kdo by chtěl strygy viděti, které se znají ne- vidomými spraviti a obyč. o půl noci na š. večer rejdy své provádějí, ten musil by prý počnout robiti na sv. Ondřeje (30/11) stolčík o třech nohách; každý večer až do kračunu musí na něm něco udělati, tak aby jej o š. večer dodělal. Potom nechť jej vezme do ko- stela na utjernu
, tam se naň posadí a uvidí prý
, co po kostele a zvláště okolo oltáře strygy vyrábějí. Jiní zase odkládají od sv. Lucie do vánoc, tedy po 13 dní, každý den po jedné třísce ale vždy z jiného dřeva. Na dohvězdný večer o půl noci složí se třísky do hromady a podpálí se; k tomu ohníčku prý se přijdou všechny strygy z ce- lého okolí ohřívat a tu prý je člověk ten vidí a pozná
. Boženy Němcové Babič
. 398. a násl. —
z čeho. Z cizího se lidé velmi štědří ukazují
. Prov. —
v čem: v slovích. Ros. Achilles byl štědrý v dařích. Troj. 149. V almužnách š. BO. —
při čem. Při vřech věcech štědrým býti. St. skl.—
v co: aby v almužny byl štědr. Št. N. 339
. — k
omu. Prokop byl štědrý hostem. Brt. S. §. 111. — Š. =
hojný, reichlich. Štědré slzy vylévati
. Troj. Š-ým pitím hlavu obtí- žiti. Reg
. zdr
. Š
. náklady. Ras. Š. přídavek (větší). Sych. —
Š., ého, m., osob
. jm.