Předmět
Předmět, u, m. P. ve filosofii vše to, co je mimo nás, neb co by bylo, i kdyby nás nebylo; vše pak ostatní, co vězí jen na nás a v nás, jest podmětné či osobní (subjektivní). Der Gegenstand, das Objekt. Hš. v S. N. Vz tam více. Věcné předměty (školní), die Realien. Dch. Jehož (evangelia) hlavitý a téměř jediný p. jest syn boží; Alezvláštní p. modliteb jeho neustálých byl. Sš.1. 23. P. nebo věc náhrady, p. vyšetřování.Objekt (Gegenstand) einer Entschädigung,einer Untersuchung; p. právní, das Rechts-objekt; p. povinný, přikázaný, obligaterLehrgegenstand. J. tr. P. vyučování, je-dnání atd. P. jednání, der Verhandlungs-gegenstand. Pr. To zajisté hlavitým jestp-tem události té; P-tem lásky boží jenomBůh býti může. Sš. J. 295. 162. To, cožpředstaveno jest, sluje p. Mark. Log. 16.Dle doby (Form) a předmětu (Stoff). Krok.I. a. 17. Apoštol p. ten o milosti boží to-liko se strany boží vystavuje; O p-tu tomse strany lidské teprv ku konci dotýká.Sš. I. 101. — P. (v mluvnici) slove ta část'věty, která osobu n. věc vyjadřuje, k nížse výrokem vyslovená činnosť podmětutáhne. Das Objekt. Větším dílem vyjadřujese akkusativem nějakého jména, ačkolivi v ostatních pádech s předložkou n. bezní býti může n. bývá; a není-li jím jménove smyslu přísně grammatickém, na př. in-finitiv n. supinum, tu zapomněli jsme pouzejmenného značení těchto forem, aneb je-lip-tem jiná v skutku nejmenná částka řečina př. částice některá, má v tomto případěpovahu jména podstatného. S. N. — P.1. u adjektiv: a) genitiv: Jest blízek zá-huby, žádostiv boje, účasten pochvaly.b) Dativ: dobrý, mil}', příznivý, užitečný(komu), schopný (k něčemu). c) Instru-mental: vinen, jist, bohat (čím). Vz uve-dená adjektiva. 2. U sloves: a) akkusativ:vidím holuba, krmím koně, mořím lidi.b) Genitiv a) když působení podmětu ne-vztahuje se k celému předmětu, nýbrž jenk jisté částce jeho. On pravdy nemiluje.Nalij vína. Dej mi chleba. — (!) Genitiv od-luky po časoslovech ubíhání a oddělování:ujíti hrozných muk, stříci se hříchu. — y) Počasoslovech složených s do: doběhl cíle. —')) Po slovesech příčiny: lekám se hrozby,děsím se hromobití. — f) Po slovesech po-zbývání , žádosti, vyhledávání , požívání:žízním krve, lačním chleba, žádám vyplněníprosby. — f) Po slovesech složených s před-ložkami: u, na, po, při: pozdvihla hlavy,natrhal hrušek. — c) Dativ: opírám se tvévůli, divím se té pilnosti. — d) Instrumentalhlavně u sloves hýbání. Hýbám rukou, třesustromem, praštil holí. Malý jazýček, alevším tělem vládne. Srdcem pokorným Bůhnezhrdá. — e) Z pádů s předložkami patřísem ty, které nejsou určením přívlastkovým:a) Akkus. s předložkami: na, o, v. Spolé-hám na hůl. Hněvám se na strýce. Starámse o tvé zdraví. Věřím v Boha. — (!) Lokals předložkami: na, o, po, v. Přestati namále. Přemýšlím o našem stavu. Bažím poslávě. Kochám se v tvé lásce. Mk. — Ko-nečně vyjadřuje se předmět infinitivem, vznahoře. Kdo nezná mlčeti, nezná i mluviti.Sotva jsem uhýbati stačil. Brt. Vz o před-mětu také Brt. S. §. 28. a o předmětnéminfinitivu I. 577. b. a Brt. S. §. 404. — Vz Doplňování.