Plakati
Plakati, plači (v obec. mluvě: pláču, ale v již. Čech. a na mor. Zlínsku plaču, Kts., Brt.; m. plak -j-u, kj =- č. Schl.), pláčeš, pláče, pláčeme, pláčete, plači, Ht. Sr. ml. 297., Bž. 200.; plač, -me, -te; plače (íc); plakal; zřídka: plákám, plakej, plakaje (íc), án, ání; plakávati, weinen. — abs. Dítě pláče. Us. I dobytek pláče (bučí, bečí). Č. M. 427. Čo si šuhaj taký smutný? Čože pláčeš, čože ti je ? Ht. Sl. 220. Vstal plače a smuten jsa. GR. Tamo plaká děva. Rkk. Když dědic pláče, v srdci se směje. V. Ne- plač více. V. Přestaň p. V. Kdy sě žena jme plakati, tudyť chce oklamati. Cato. Plač ty raději než já (říkává matka dítěti nebez- pečného něco jemu zabraňujíc). Ros. Lépe jest, aby děti plakaly než otcové. Mus. I dobrý časem pláče a zlý skáče; Neraduj se, najdeš-li, neplač, ztratíš-li. Pk. Plakal, až mu srdiečko usedalo; Plače, narieká ako malý chlapec; Neplač, kúpime ti pleskač. Mt. S. Plakal, až ho oči bolely. Dch. Dněska skáčeme, zejtra pláčeme. U Ostrav. Tč. Budou ti plakávať modré tvé očička. B. Něm. N1. Les pláče (= réva pláče). D. Sa- nice pláče (rozpouští se tajíc). Sych. Bota. kabát pláče (děraví). Us. Hý. — co. (Ty hvězdo) jiskry bys plakala. Er. P. 188. P. hořké slzy. Ůs. P. děvojstvie své. BO. — s adv.: tuze, D., hořce, Bib., usedavě, hla- sitě, V., těžce p., Háj. hrubě. Kom. J. 890. — čím, jak, proč. Velikým pláčem p. Jel. Budu plakat hlasem; Obě radostí plakaly. Er. P. 188., 484. P. radoštěmi, Výb. II. 52., Pass. 529., žalostí, Kat. 703., srdečním kví- lením, Výb. I. 269., lkáním velikým, Anth. I. 88., lútosťú. Na mor. Zlínsku. Brt. — za co. Daj nám za hřiechy p. Výb. I. 329. — za kým. Neplačte za tím synem. Sš. P. 570. Budou za mnou p. maměnčiny krávy (tesk- niti). Anth. Brt. 106. Pláčeš za mnou, po mně. Šf. Rozp. 93. — s kým. D. I s ji- nými Tristrama plakal. St. skl. — komu. Komu oči plačeta (dual). Ms. kn. lék. — koho (gt.), čeho (kde, s čím) = oplaká- vati. Syna svého plakal. Jel. Plakali ho sy- nové na rovinách třiceti dnův. V. P. svých hříchův. V., Pass. P. budou zbitých. V. P. něčí smrti, D., svého neštěstí. Svěd. Lid Tetky s mnohým naříkáním za dlouhý čas plakal. Háj. Zpomenula babka dědka pla- kati. Prov., Jg. Plačte ženy svého smutka. Kat. Junoše plakáchu vsie děvy. Rkk. 26. (Elena) slzami líci močieše plačíc muže i bratří svých. Troj. (Výb. II. 122.) Židé plačí svého zatracenie. Výb. I. 398. Potom hříchu toho plakal. Žal. 133. Neplačte mamičko, ne- plačte vy toho. Sš. P. 573. Každý plakáše jeho jako otcě svého. Dal. 79.Neplačte ho, české děti. Dal. 163. Knížete Čecha všickni jako otce svého plakali. Háj. 2. Tristrama ještě živého plakáchu. St. skl. 386. Kretenští nesmírně svých mrtvých plačí. Har. I. 71. I vy ženy svého plačte. Dlúhý čas její smrti plakáše. GR. Jich vdovy nebudú jich p. BO. Sla Anička plakat Janíčka. Ht. Sl. 240. Budeť jeho p. vešken lid. Bj. V náramné srdce svého žalosti je sě plakati únosu své najmilejšie ženy. Troj. (Výb. II. 127.) Máš Čeho p. Smil 1956. P. hojných slzí lítosti (šp. gt. m. akk.: slzy). Brt. Kat. 3297., Har., Št. — nač: na hříchy. V., Šf. P. na bídu. Jg. Plač zde na své hřiechy. Smil v. 1976. Neplačte na mou smrť. Pan. 299. Dcery jeru- salemské, nechtějte p. nade mnou, ale na vás samy plačte. Pref. 361. A sirotci naň plakáchu. Dal. 153. — nad kým, kde. Plakal nad Josiášem. Br. P. nad svými hříchy, Br., nad mrtvým přítelem. V. Pla- kala tam (milá) nade mnou. Er. P. 119., 448. Plačte nad sebou. Sš. L. 210. — po kom. Nebudu po něm p. (ať jen jde). Ros. — St. skl. — proč, pro koho. Bib., Rk. Pro ne- hodu valnou pláči slzou kalnou. Sš. Bs. 18. Pláčete-li, přeposvátné stromy, pro Slovanů stálé pro pohromy ? Sš. Bs. 62. P. pro prsten. Er. P. 218. — kde. Dítě v kolébce pláče. Pt. A ta tvoje poctivosť na kolébce pláče. Er. P. 244. — P. před kým. D. — jak: ze srdce, J., z cibule (nuceně). Šm. — kdy. Budu p. v tesklivosti veliké. Výb. II. 492. Budou p. ve dne, v noci. Er. P. 152. — jak dlouho. Plakala bys celou noc se mnou. Er. P. 188. P. do bílého rána. Er. P. 442. Plakala prez celú noc. Ht. Sl. 218. — za co. Neplakaly by mé oči za ledačo. Ht. Sl. 220. — oč, vz Zápas. Neplač o něj (o mi- lého), dítě mé. Mor. P. 38., Č. O koho's pla- kala? A já sem plakala, synečku, o tebe. Mor. P. 299., 354. Zb. O co milá pláčeš? Suš. Pis. 340. — do čeho. Děvčata plačí do krásy. Us. Mřk. — Vz Moldánky.