PlamenPlamen, e, n. a (Chč
. P. 342. a),
pla- mének, plamínek, pozdější:
plamýnek, nku, m. P., v pl. jen dle
Strom: plameny, ův atd., tedy
ne: -e (dle
Plášť). Vz Kámen. P., od pl (íplá-ti), vz-men; Mkl
. B. 237
., 236
.; sr. flamma, něm. Flamme. Vz Gb. Hl. 146. P. je výsledek prudkého slučování se kyslíku s látkami hořlavými. Bř. P. jest proud hoří- cího plynu. Vz S. N. P. jest sloup hořících plynů nebo par. KP. III. 634. Dým hořící p. jest. Kom. J. 47. Vz o plameni Šfk. 108., KP. ?. 634., Schd. II. 21. P. plápolavý; podoba, barva p-ne. Nz. P. plaje, šlehá, žže. P-nem hořeti, něco tráviti, V., dychati. Lom. P-nem vypáliti. D. Ta kniha dána jest v p-ny. Hlas. P. k oblakům pálá. Sych. P. vyrazil. Us. P. střelčí, Rohn., modrý. Us. P. udusiti. Šp. Stodola byla hned v plameni, někdy
lépe: vzňala se, chytila, plamenem hořela. Jv. Dej tam malé dračky, aby dříví plamen vzalo. Us. Rychn. Hltavý p. sehltil všechna města i vesnice. BO. P. nebývá daleko od dýmu
. Č. —
P.,
horkosť, die Gluth. Plamenem oči jako ohněm zardělé
. Troj. —
P. lásky, die Liebesflamme.