Pluk
Pluk, u, m., strsl. ?l?k?, strč. plk, vz více v Mz. 67. Sr. Plk a Mkl. B. 239. — P. = hromada, množství, zástup, houf, turma, der Haufe. Tak tiem činem kněz Svatopluk zahladí vešken Vršóv pluk (rod). Dal. 98. Pluky rozraziti. V. Stáda rozlúčil ve dva pluky (turmas). BO. Pluky zástupové (adj.; chori castrorum). BO. Rozdělil lid svój ve dva pluky .. . přišel-li by Esau k.jednomu pluku. Gen. 32., 7. 8. P. český = Češi. LS. v. 16. — P. vojenský, das Regiment. P. dělostřelců, Sych., jízdecký; majetník pluku, vybraný p. Bur. P. řadový (rakouský) pěchoty skládá se z plukovního štábu s třemi polními prapory, z reservního kommanda s čtvrtým a pátým polním praporcem, z doplňovacího praporního kmene pluku (cadre). K pluku náleží: plu- kovník, podplukovník, major (velitel praporu), plukovní pobočník, důstojník doplňovacího okresu, potravní důstojník, praporní pobočník, plukovní lékař, nadlékaři, podlékaři, setní- kové, nadporučíci, setník n. nadporučík účetní, poručík účetní, poručíci, kněz, šikovatelé, desátníci, plukovní bubeník, zaváděči, pěší praporní trubači a bubeníci, puškaři, štábní zaváděč, vozkové, nosiči obvazadel, sluhové důstojníkův, koně. Vz Setnina, Ženijní pluk, Zákopnický pluk. Rf. 79. P. zříditi, Bur., proti nepříteli do pole vésti, pluku veleti, plukem vítěziti. Us. Jízda pluk pěší zaskočila a jala; zaskočiti nepříteli plukem cestu. Sych. Cvi- čení v pluku; velitel p-ku. Čsk.