Rozliti
Rozliti, liji, leji, il, it, ití; rozlévati, rozlí- vati, ver-, um-, überschütten, vergiessen. — abs. Nerozlívej (= nepovídej, nepronášej). — co: víno, sklenici piva, D., ocet (přízeň něčí ztratiti), V., boj (popsati). Výb. I. Dež se na- piješ, nic neroziiješ, bodeš žena má. Sš. P. 286. — se. Jak ponejprv zavolala, Morava se roz- lívala; Rozlívej se voděnko studená! Sš. P. 192., 246. — (co komu) kde. Že to jeho srdečko musí se v něm rozlit. Sš. P. 349. R. si u někoho polívku. D. — co, se kam. Roz- hledem tím neočekávané světlo na veškeru historii církve se rozlívá. Sš. I. 115. Všeliké bytí osobné (dle stoiků) se rozlije druhdy v prabytosť. Sš. Sk. 204. Vóni dobrých ctností na všechny strany rozlévali jsú. Hus. III. 91. Rozlil se duch boží na ně. Plk. R. polívku na někoho, vodu na zem. Vody v jezera se rozlévají. Kom. — se kudy. Voda po lukách se rozlila. Ros. Vojsko po obou březích se rozlilo. Vč. čes. Voda loukou se r-la. Us. A slasť rozlej světem jako moře. Sš. Bs. 191. Já jsem květ polský, tociž vóni svých ctnosti já po širokosti všeho světa rozlévám. Hus. III. 24. Lid po městech se rozlil. Anth. I. 102. Hlas křepelčin rozléval se osením. Č. Ja škoda, přeškoda tej krvi červenej, co se rozlévala po trávě zelenej. Sš. P. 592. Žleč (žluč) sě jemu rozli po útrobě. LS. v. 92. — se odkud. Střed, z něhož by se bylo evangelium okolně roz- lívíilo. Sš. Sk. 190. — kdy. V nedělu se já rád napiju, v pondělí zas nerád rozliju. Sš. P. 654. — skrze co. Láska boží rozlita je v srdcích našich skrze ducha svatého. Sš. I. 58. Vonné věci slovú skutkové sv. ctností, jenž skrze dobrú pověst' svú vuoni daleko rozlévají. Hus. III. 57. — koho, se čím. Psy vodou r. (rozehnati, když se perou). Us. R. se žalostí. D. Šarlatovým tvá milost- nosť rozlívá se květem. Sš. Bs. 37. — jak. Mořem rozlilo se množství lidu před ním — jako moře. Mk. Po ní věčných krásot touha prouhami se rozlívá. Sš. Bs. 32.