Ječmen
Ječmen, e, obec. a, m., ječmének, ječmínek; v pl. jen dle „Strom". Vz Kámen. Na Slov. jačmen. Die Gerste. J. dvouřadý n. polský, čtverořadý, čtyřřadý (čtvrták), šestiřadý (še- sterák), jarý, pozdní, řádkový, Jg., Čl., zimní, himalajský, perský, jerusalemský, S. N. IV. 201., rýžový, obecný, vousatý, nahý, myší (vičinec), Šp., zopichaný (ječné kroupy), pra- žený, V., přemočený, utopený, klihovatý, moučnatý, odleželý, přikropený, suchý, spa- řený, zrnatý. Us. J. již klasovati. Ječmen ve štoku převrhovati; hromádka ječmene prýchuje, prýtuje, puká, ne: špičatí, spitzt, schiesst (v pivováře). J. močiti. Us. Snět v ječmenu. Šp. Hrotek ječmene. Us. Řezátko na j. (aby dobrota zrna se vyšetřila). Cn. Do sv. Jana Křtitele nechvalme ječmene. Hrš. — J. na oku, ječné zrno. Gestenkorn. Us. —